Přišla další báseň od Petra.
Král je nahý
Slyším vaše hlasy přes vězeňskou zeď,
cítím tlukot vašich srdcí, bratři a sestry.
Společně, bok po boku, v cestě za lepší svět.
Maličká jiskra co může ukázat cestu ze tmy.
Ten, kdo se snaží zastrašit, sám měl by se bát
ne msty, ta je přeci jen slabochům vlastní,
že příjde den, kdy lidé přestanou si nechat život brát
a postaví nový svět bez plotů a bez zdí.
Continue reading
Following texts are two parts of a letter written in prison by Martin I. Martin wants to share these words with everyone. Sharing is very welcome!
illustration photo
“Operation Fenix” is based on provocation initiated by undercover police agents. The purpose was to drag us into it, and put the blame us for organizing it. I suspect that the police and investigators are manipulating the evidence. They think we will plead guilty but our confession would represent just mere lie and we can not allow this to happen!
It is interesting how one can become a victim of repressions through arranged undercover operations. The police orchestrated everything to blame us with a very clear intentions to involve many people. They wanted to have terrorism case so they created it. Their attempt to silence us will not be successful.
They want to silent us, but we won’t be. They want us to break down, but they won’t. They can imprison our bodies, but our dreams, thoughts and souls they won’t. This is all because of solidarity and support from our families and comrades.
Prison conditions will not force us to surrender. We are kept in isolation, walking handcuffed around the prison yard. Glass and bars dividing us when receiving visits, separated from our loved ones with no change to hug them. We won’t be silent and we do not allow oppression, fear and helplessness to be sown it in our dreams, thoughts and lives. We are ready to face the absurd accusations and perhaps soon the truth will be revealed and we will walk out free.
Second text:
I never thought of myself much but always about others more. In the sense, of how to help when others are in trouble . Make others laugh when they are sad or offer a hug when in distress. I have never mattered to my self as much, because I do not live just for ourselves but for others .
I recall the moments we spent together. Collective dinners and cooking and everything what connected us and that everything will continue, of course.
This case is not only absurd, but altogether with no sense. How unbelievable it feels that police is willing to go so far just to make society believe that anarchists are the evil ones. Police only wants to control people. To be able spy on anyone. Have cameras everywhere and to have all of us under surveillance to imprisons whom they want to and when ever they want.
They will not make us silent!
They will not break us!
The truth will set us free!
The struggle continues!
Comrades together we will overcome the bad times.
Greetings to you all and hope we will hug you soon.
In solidarity comrade Martin
Následující text nám přišel emailem.
Co hledali a na co se ptali?
Zásah proti anarchistickému hnutí a proti hnutí za osvobození zvířat s krycím názvem Fénix možná nebyl poslední. Pravděpodobně je ještě na co těšit.
Přesně podle hesla „vlítneme tam a to by bylo, abychom něco nenašli“ vylhala policie pro soud absurdní obvinění, kterými zlegalizovala ozbrojené přepadení, loupež a únos v organizované skupině. Policie nejen věděla, že jsem byl v době údajného útoku v zahraničí, ale také pokud bych v té době v ČR skutečně byl, je směšná představa, že bych si z místa útoku vezl „zbytky zápalného zařízení“ (čímž zásah obhajovali) 350 km zpět domů (kde zásah provedli) a skladoval ho rok a čtvrt v doma a dokonce se s ním také stěhoval do nového bytu. Všechny tyto informace měla policie k dispozici, přesto loupili a unášeli.
Ve skutečnosti u mě doma hledali jiné věci, což v povolení k domovní prohlídce vůbec nebylo. Hledali věci spojené s hnutím za osvobození zvířat. Nářadí a nástroje, které používali aktivisté během sabotáží a osvobozování zvířat na kožešinových farmách. Některé tyto informace jsem se neměl dovědět, protože je policie dělala za mými zády. Hledali nějaké „kleště“ mezi nářadím, ale našli jen staré tupé kombinačky. Dále zřejmě pátrali po lepidlu, kterým někdo zalepil zámky na kožešinových farmách. Můj chemopren mi ukradli. Neobtěžovali se ho zapsat mezi zabavené věci, ale sprostě ho ukradli bez mého vědomí. Detektivové z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu jsou sprostí zloději, kteří kradou to, kvůli čemu musí jiní lidé chodit do práce.
Výslech měl probíhat podle hesla „a když najdeme alespoň něco, tak na něj můžeme přitlačit“, což se jim vzhledem k tomu, že nic podezřelého nenašli, trochu zkomplikovalo. Snad u každého druhého člověka v této zemi by nalezli něco, co by jim situaci trochu usnadnilo: pepřový sprej, kuklu na lyžování proti mrazu nebo alespoň nějakou marihuanu. Já jsem pro ně na neštěstí mnohem bezúhonnější člověk nežli oni sami, takže nedostali šanci. U výslechu se museli chytat pomyslného stébla. Přesto lze informace rozdělit do dvou základních kategorií: 1) informace sdělené policií záměrně, 2) informace sdělené formou vyptávání na oblast jejich zájmu. Continue reading
Následující dopis zaslal vězněný anarchista Martin I. s přáním aby byl zveřejněn a dále šířen. Publikování na dalších místech je tedy vítané.
illustration photo
“Operace Fénix” se zakládá na provokaci policejních agentů. Účelem bylo nás do toho zatáhnout a vše na nás hodit. Mám podezření, že policie a vyšetřovatelé manipulují s důkazy. Myslí si, že se ke všemu přiznáme, ale naše přiznání by byla pouhá lež a to nemůžeme dopustit!
Je zajímavé, jak se člověk může stát obětí represí prostřednictvím agentů a policie. Vše zorganizovali tak, aby “vina” padla na nás. Udělali to za jasným účelem a tak, aby do toho namočili mnoho lidí. Chtěli případ terorismu, tak ho vytvořili.
Chtějí nás umlčet, neumlčí. Chtějí nás zlomit, nezlomí. Naše těla uvěznit můžou, ale naše sny, myšlenky a duši neuvězní. Nezlomí nás díky solidaritě kamarádů, kamarádek a rodiny.
Podmínky ve vězení nás nepřimějí abychom podlehli. Drží nás v izolaci, chodíme na procházky v poutech. Když přijímáme návštěvy oddělují nás mříže a sklo od naších blízkých, takže je nemůžeme obejmout. My ale nebudeme mlčet. Nedovolíme aby do našich snů, myšlenek a životů zaseli útlak, strach a bezmoc. Nepodlehneme, jsme připraveni čelit těm absurdním obviněním. Brzy snad vyjde najevo pravda a my budeme venku.
Druhá část dopisu:
Nikdy jsem nemyslel na sebe, ale na druhé. V tom smyslu jak pomoci, když se druhý ocitne v problémech. Druhého rozesmát, když je smutný. Obejmout druhého, když je v úzkých. Na sobě mi nikdy moc nezáleželo, protože nežiju pro sebe, ale pro druhé.
Vzpomínám na chvíle společně prožité. Společné večeře, i na vaření a vše co nás spojovalo. A samozřejmě, že bude vše pokračovat. Tím, že nás uvězní a izolují, nás nezlomí. Chtějí nás umlčet a pokořit.
Tento případ nejenom že je absurdní, ale zároveň totální nesmysl. Je neuvěřitelné, kam až policie zajde, aby veřejnosti vsugerovala strach ze zlých anarchistů. Policie chce jenom kontrolu nad lidmi. Aby mohli odposlouchávat koho chtějí. Aby byly kamery všude a každý pod dohledem. Zavřou a uvězní, koho budou chtít.
Nás neumlčí!
Nás nezlomí!
Pravda nás osvobodí!
Boj pokračuje!
Soudruzi, společně překonáme zlé časy.
Tímto všechny pozdravuji a již brzy v objetí na svobodě.
V solidaritě soudruh Martin
Zveme vás na benefiční koncert v Pohoda Music Clubu, který se koná 27. 6.
Soudruzi z Ruska nám poslali report z demonstrace. Děkujeme! Moc si vaší solidarity vážíme, report vytiskneme a pošleme dovnitř.
Včera se v Petrohradě konala demonstrace proti represím anarchistů a antifašistů.
Během demonstrace se skadovaly hesla solidarity s našimi soudruhy ve vazbě a ve vězení:
– Alexey “Sokrat” Sutuga, který je vězněn ve vězení nedaleko města Irkutsk;
– Alexander “Tundra” Kol’čenko, který je ted’ ve vazbě v Moskvě, obviněn z terorismu;
– Naši soudruzi z České republiky, kteří jsou ve vazbě a obviněni z terorismu, za údajné planování útoku na nákladní vlak – tento nesmysl se pyšně jmenuje “operace Fénix”
Nahlašená demonstrace skončila nenahlašenym překrytím silnice v centru Petrohradu (video brzy). Nikdo nebyl zadržen.
At’ vědí fizlové, stát a kapitalisté: naše solidarita je silnější, než vaše vězení!
“Marťa mi řekl, ať všem vzkážu, že protesty mají pokračovat a klidně ještě hlasitěji a častěji.”
Krátký, ale vypovídající úryvek z nedávné návštěvy Martina I. v Pankrácké vazební věznici. Více informací o stavu Martina napíšeme již brzy.
“První týdny pro Martina nebyly vůbec jednoduché. Po převozu na
Pankrác se jeho psychický stav ještě zhoršil. Celou dobu je na samotce.
Ven smí jen na 1,5 hodiny, a to sám a s pouty na rukou.
Na cele není elektrika, takže jsem mu posílala alespoň rádio na baterky(1)…..
V sobotu 6.6., jak proběhly protesty venku před Pankrácem a Ruzyní, řekli mu, že
pokud v tom budou jeho “kamarádíčkové” pokračovat, tak mu zpřísní podmínky.
Marťa mi řekl, ať všem vzkážu, že protesty mají pokračovat a klidně ještě hlasitěji a
častěji. Ten protest slyšel, po něm ho ale přeložili na jiný pokoj, který má
malé okno do dvoru. Opora kterou dostává jak od rodiny, tak od všech
kamarádů pro něho znamená mnoho, tak jak asi i pro Petra a Aleše. Pokud
budou vědět, že jsme tady všichni pro ně odhodlaní udělat cokoliv,
podporovat a povzbuzovat, obrní se a nebude tak jednoduché je zlomit.
Musí vědět že jsme tady pro ně…..”
(1): Rádio Martin zatím nedostal, musí projít kontrolou (pozn. red.).
Následující report nám přišel emailem. Kapitalismus, krize a represe jsou globálním problémem. Proto i naše lokální akce mají mezinárodní rozměr. Děkujeme za podporu!
V pátek 29.5 se skupina lidí sešla před Španělským konzulátem v Edinburghu, aby vyjádřili podporu a solidaritu zadrženým anarchistům / anarchistkám v rámci operaci Pandora, Piñata (Španělsko) a Fénix (ČR). Zároveň takÉ vyjádřily své značné znepokojení nad stavem a vývojem represí vůči antiautoritářským a anarchistickým skupinám a jednotlivcům v obou zemích. Akce na podporu zadržených byla zorganizována místní skupinou Solidarity Federation (SolFed) a byla již šestá v pořadí od začátku roku 2015. SolFed Edinburgh je v posledních měsících velice aktivní a snaží informovat prostřednictvím pravidelných akci před španelskou ambasádou. V Dubnu 2014 byl také uspořádán benefiční koncert a informační večer na jejich podporu.
Vzhledem k tomu že charakter represí ve Španelsku a České Republice je velmi podobný a take diky tomu že velvyslanectví ČR v Edinburghu je soukromy dům na okraji města nevhodný k pořádání protestních akcí, jsme se rozhodli připojit se k akci před španelským konzulátem. Státní represe proti anarchistickému hnutí bývají, ze zkušenosti právě v dobách krize, kdy se lidé poohlížejí po alternativách. Většinou jsou represe na různých místech v Evropě. Mezinárodní solidarita může sehrát velmi důležitou roli a zároveň pomáhá vzniku a rozvíjení vztahů. V průběhu akce jsme různými zpusoby (letáky, plakáty, rozhovory, transparenty) informovali o situaci v obou zemích a i lidé co již věděli o operacích Pandora a Piñata byly překvapení, jak moc podobný průběh MOHOU mít takové policejní akce v různých zemích a tím, že charakter státní moci se moc neliší. Narozdíl od předchozích akcích, toto setkaní nebylo velké a dorazilo pár lidí a nesmlouvavé Edinburské počasí nás záhy zahnalo pryč. Pozitivním výsledkem bylo navázání kontaktu s pořadateli přednášky / diskusního setkaní o justičních represivních opatřeních (zákon Ley Mordaza) D ve Španělsku a o jejich dopadu. Dalším velmi pozitivní výsledkem byl společný “koncenzus” o uspořádání dalšího benefičního koncertu a účast na několika dalších naplánovaných diskusích.
No domingo, 7 de junho, uma manifestação ocorreu em frente a prisão Pankrac, onde um de nossos camaradas, Martin, está sob custódia.
Aproximadamente 50 pessoas compareceram, e o evento ocorreu sob forte vigilância policial. O protesto caminhou nos arredores do complexo penitenciário, com cartazes e cânticos de solidariedade, além da leitura de um discurso.
Logo após, a manifestação foi até a frente da prisão Ruzyne, onde Petr está detido sob custódia. Outra vez, o protesto caminhou em torno da prisão, com a esperança de que Petr tenha nos visto.
Estávamos atrás do edifício, quando dois prisioneiros começaram a balançar suas camisetas laranjas das janelas, nos informando que Petr estava preso do outro lado.
Mais tarde, prisioneiros do outro lado nos contaram que sua janela tem visão interna, e que, portanto, não poderia nos ver, mas estamos confiantes de que a notícia de nossa manifestação chegou até ele. Tocamos algumas músicas da banda VAP, da qual Petr fazia parte. Nós também lemos um poema que Petr nos enviou por e-mail.
Estamos com vocês!
Força!
Vídeo:
Fonte e mais fotos:
http://antifenix.noblogs.org/post/2015/06/07/report-from-a-soli-demo-in-prague/
