Co hledali a na co se ptali?

Následující text nám přišel emailem.

interr

Co hledali a na co se ptali?

Zásah proti anarchistickému hnutí a proti hnutí za osvobození zvířat s krycím názvem Fénix možná nebyl poslední. Pravděpodobně je ještě na co těšit.

Přesně podle hesla „vlítneme tam a to by bylo, abychom něco nenašli“ vylhala policie pro soud absurdní obvinění, kterými zlegalizovala ozbrojené přepadení, loupež a únos v organizované skupině. Policie nejen věděla, že jsem byl v době údajného útoku v zahraničí, ale také pokud bych v té době v ČR skutečně byl, je směšná představa, že bych si z místa útoku vezl „zbytky zápalného zařízení“ (čímž zásah obhajovali) 350 km zpět domů (kde zásah provedli) a skladoval ho rok a čtvrt v doma a dokonce se s ním také stěhoval do nového bytu. Všechny tyto informace měla policie k dispozici, přesto loupili a unášeli.

Ve skutečnosti u mě doma hledali jiné věci, což v povolení k domovní prohlídce vůbec nebylo. Hledali věci spojené s hnutím za osvobození zvířat. Nářadí a nástroje, které používali aktivisté během sabotáží a osvobozování zvířat na kožešinových farmách. Některé tyto informace jsem se neměl dovědět, protože je policie dělala za mými zády. Hledali nějaké „kleště“ mezi nářadím, ale našli jen staré tupé kombinačky. Dále zřejmě pátrali po lepidlu, kterým někdo zalepil zámky na kožešinových farmách. Můj chemopren mi ukradli. Neobtěžovali se ho zapsat mezi zabavené věci, ale sprostě ho ukradli bez mého vědomí. Detektivové z Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu jsou sprostí zloději, kteří kradou to, kvůli čemu musí jiní lidé chodit do práce.

Výslech měl probíhat podle hesla „a když najdeme alespoň něco, tak na něj můžeme přitlačit“, což se jim vzhledem k tomu, že nic podezřelého nenašli, trochu zkomplikovalo. Snad u každého druhého člověka v této zemi by nalezli něco, co by jim situaci trochu usnadnilo: pepřový sprej, kuklu na lyžování proti mrazu nebo alespoň nějakou marihuanu. Já jsem pro ně na neštěstí mnohem bezúhonnější člověk nežli oni sami, takže nedostali šanci. U výslechu se museli chytat pomyslného stébla. Přesto lze informace rozdělit do dvou základních kategorií: 1) informace sdělené policií záměrně, 2) informace sdělené formou vyptávání na oblast jejich zájmu.

Největší riziko první kategorie informací je to, že mohou být záměrně lživé nebo polopravdivé, proto beru tyto informace s rezervou. Důvod lži může být různý: stopovat šíření dezinformací šířících se interními kanály (kdo je s kým propojený), šířit paniku, donutit někoho k výpovědi nebo „vyměňovat“ informace s vyslýchaným (tato kategorie informací je sdělována zpravidla při neformálním výslechu). Mně tímto způsobem sdělili několik informací, které by v případě pravdivosti znamenali, že přímých akcí, které připisují anarchistickému a radikálně ekologickému hnutí, je mnohem více a mají větší dopad než pouze několik policií přiznaných akcí (těch, ke kterým se tato dvě hnutí přihlásila).

Pro hnutí, která tyto přímé akce dělá, budou tyto informace jistě důvodem k oslavám, ač se k nim buňky těchto hutí v prohlášeních explicitně nepřihlásily. V hnutí za osvobození zvířat došlo k sabotáži kožešinové farmy na Vysočině na konci léta 2014. Na farmě byly zalepeny zámky a majiteli tím způsobili finanční škodu. Revoluční anarchisté zase mohou mít radost z útoku na policejní automobily, protože při útoku Neformální Anarchistické Federace v březnu 2015 byly poškozeny celkem dva automobily policie. Za další akci revolučních anarchistů lze považovat další dva útoky na mýtnou bránu na střední Moravě, kde se útočníci pokoušeli zapálit tato zařízení s poněkud menším úspěchem a bez milionových škod či prohlášení. Přestože nelze tyto akce potvrdit, s naprostou jistotou rozhodně mám další důvody, proč věřím v jejich autenticitu.

Druhá kategorie – informace sdělená formou otázek na věci, o které se zajímají, má riziko především v interpretaci toho, k čemu ta otázka slouží. Mnohdy může otázka sloužit k získání úplně jiné informace, než se nám může na první pohled zdát. Kromě celé řady jejich otázek, na kterých si ověřovali moje vědomosti okolo různých kauz, nebo mířily do slepých uliček, mě zaujalo jejich vyptávání na jižní Čechy a Vysočinu. Vysočinu jsem si snadno vysvětlil právě bojem proti kožešinovým farmám. Jižní Čechy je zajímali nebývale moc, zvlášť pokud si uvědomíme, že z těch míst nejsou žádná prohlášení o přímých akcích. Vyprávěli se mě na oblíbená místa na Šumavě, zda do jižních Čech jezdím nebo koho tam znám. Šumavou byli zaujatí, ale blokáda z roku 2011 v národním parku je překvapivě nezajímala. Celkový kontext mě nutí spíše k přesvědčení, že se na Šumavě mohou odehrávat záškodnické akce stranou zájmu environmentálního hnutí, a které se policie snaží s radikálním spektrem tohoto hutí spojit. Možná se to může zdát jako příliš divoká interpretace, ale pro mě se jedná o nejpravděpodobnější možné vysvětlení.

OpFenixLeaks