Akce namířené proti anarchistickému hnutí po celém světě, jsou v poslední době stále častější. Není to ani tolik způsobeno jeho výrazným rozmachem, ale spíše snahou represivních složek státní moci demonstrovat svojí schopnost držet ‘bezpečnost státu’ pevně v rukou. Je to nepochybně i reakce na posilování islámského fundamentalismu a jeho nástrojů, ke kterým patří i terorismus. Continue reading
Tag Archives: petr s.
Demokratický právní stát nebo lekce reality? (Petr S. – věznice Ruzyně)
Díky přátelům se ke mně za vězeňské zdi dostal podnět ke generální inspekci bezpečnostních sborů a městskému státnímu zastupitelství v Praze požadující nezávislé prošetření role policejních provokatérů a vlastně celé policejní akce Fénix. Podnět podepsalo několik známějších osob veřejného života z řad umělců, publicistů, signatářů Charty 77 a mnoha dalších oblastí. Continue reading
Petr: Takové obyčejné odpoledne
Stereotyp, stejnost, nudný koloběh, prostě vězení. Petr napsal následující řádky o takovém normálním odpoledni ve vazební věznici Ruzyně, kde mimojiné popisuje, že i za zdí věznice neztrácí touhu po svobodě. Po svobodě, kterou necítil ani venku mimo kriminál.
Život ve věznici je sice zdánlivě fádní, věčně se opakující cyklus zaběhnutých rituálů, přesto, stejně jako kdekoliv jinde, je to život. Ženoucí se kupředu s energií a s věčným hledáním svého smyslu. Continue reading
Král je nahý – Petr
Přišla další báseň od Petra.
Král je nahý
Slyším vaše hlasy přes vězeňskou zeď,
cítím tlukot vašich srdcí, bratři a sestry.
Společně, bok po boku, v cestě za lepší svět.
Maličká jiskra co může ukázat cestu ze tmy.
Ten, kdo se snaží zastrašit, sám měl by se bát
ne msty, ta je přeci jen slabochům vlastní,
že příjde den, kdy lidé přestanou si nechat život brát
a postaví nový svět bez plotů a bez zdí.
Continue reading
Petr S.: “¿Qué se siente?” (un poema desde la prisión de Ruzyně)
Estoy mirando a través de la ventana de barrotes de mi prisión y pienso en tí
En los que son humanos como yo pero tan diferentes a mi.
Qué tipo de sensación debe dar el leer emails privados y buscar el mal en una profesión de amor.
Qué se siente cuando sellas la nostalgia y la soledad de aguien con un “sello de inspección de correspondencia”.
Debe de ser una sensación rara
el requisar fotos de alguien querido
El tratar de aprovecharse del afecto de alguien
por el eleogio de sus superiores.
Cómo es el mentir por unas cintas en un uniforme o por un trozo de metal brillante.
Sin arrepentimiento, destruir la vida de alguien en un abrir y cerrar de ojos
¿Qué se siente?
La sensación, que un hombre debe de haber tenido,
cuando arrodilló a una chica frágil en una manifestación.
Cuando hace escuchas telefónicas a quienes lo aman, inspeccionando sus libros.
Escuchar las grabaciones de escuchas telefónicas en las cuales alguien declara amor.
Cómo es esperar a una excusa
para poder dañar a la mayoría.
Condenar a alguien sólo por cumplir la orden de otro.
Siendo el guante sucio de
alguien absolutamente indiferente.
El intentar encontrar los lugares mas sensibles de aquellos quines le saludaron con un beso y un abrazo.
Intento entender la motivación que hay detrás de eso, el propósito de comportarse así.
¿Por pagar la hipoteca y las facturas? ¿Algo que demostrar o simplemente un deseo de sentir poder sobre alguien?
Quizás un poco de todo.
O simplemente actuar sólo sin pensar, como una máquina.
Como un tronco a la deriva con la corriente del río,
aplastando todo en su camino.
Un trozo de madera que solía ser un árbol vivo pero que hoy es sólo una cosa.
Pero las personas no son cosas, desean, sueñan, aman, respiran y viven.
¡Cuidan de sus hijos, aman, rien, lloran y sienten dolor!
Qué se siente cuando se olvida todo esto y simplemente sólo se existe.
Petr S./ prisión de Ruzyně/ 23 de Mayo
Petr slyšel solidární demo!
“V SOBOTU JSEM
SLYŠEL ZVUKY
SOLIDÁRNÍ AKCE!
SLOVY SE NEDÁ
VYJÁDŘIT CO SÍLY
TO ČLOVĚKU
DODÁ!
DĚKUJI VÁM
SESTRY A BRATŘI!”
Těmito slovy zakončuje Petr svůj dopis z Ruzyně, který napsal 8. června 2015.
Brzy zde vydáme více Textů, které nám Petr poslal.
Ve stejném dopise Petr Píše:
“Drazí přátelé
Mým největším a nejvroucnějším přáním je, abyste zůstali takoví, jací jste, a nenechali se zastrašit. Mým celoživotním krédem je víra v lidi jako takové a i pobyt ve vězení mě v tom pouze utvrzuje. I tady mezi vězni a bachaři nacházím v lidech tolik touhy po opravdové svobodě, až jsem tím sám zaskočen.
Opatrujte se a děkuji.S bratrským objetím
Petr S”
Carta de Petr S., um dos detidos na Operação Fênix
Obrigado a todos por todo o seu apoio e solidariedade. Isso significa muito para mim, especialmente nesta situação. Eu sempre considerei minha vida como uma mera fração de toda a vida na Terra. Isso não mudou. Mesmo quando não estava detido, o pensamento daqueles aos quais tiraram a liberdade, não apenas atrás das grades, sempre me fez sentir que eu mesmo não sou livre. Minha caminhada nesta vida sempre foi uma caminhada rumo à igualdade e uma sociedade verdadeiramente livre para todos. Suas palavras de carinho asseguram-me de que nunca vou estar sozinho nesta caminhada.
Com gratidão e saudações fraternas,
Petr.
Petr S.: “How does it feel?” (a poem from custody jail Ruzyně)
Looking through the barred window of my prison cell and I’m thinking about you
About the humans same as I am but so different from me.
What kind of feeling this must be reading private emails and striving to find evil in a profession of love.
What do you feel while stamping one’s homesickness and loneliness with a “correspondence inspection stamp”.
It must be a strange feeling
detaining photos of someone’s loved one.
Trying to take advantage of someone’s affection
for praise from their superiors.
How is it to lie for stripes on a uniform or for a piece of shiny metal.
With no regret, destroying someone’s life in a blink of an eye
How does that feel?
The feeling, the man must have had, when
he knelt down a frail girl on a demonstration.
When wire-tapping the people who love him, bugging their books.
Listening to recordings of wire-tapped calls where someone professes love.
What is it like to wait for an excuse
to be able to hurt the most.
Condemn someone just to fulfill someone’s order.
Being a dirty glove for someone
absolutely unconcerned.
Trying to find the most sensitive places of those who greeted him with a kiss and hug.
I am trying to understand the motivation behind it, the purpose of behaving that way.
To pay your mortgage and bills? Something to prove or simply a desire to feel power over someone?
A little bit of everything maybe.
Or simply just acting without a thought, like a machine.
Like a log drifting with the current of the river,
crushing everything in it’s way.
A piece of wood that used to be a living tree but today it is only a thing.
But people are not things, they desire, dream, love, breathe and live.
Caress their children, love, laugh, cry and feel the pain!
How does it feel to forget all of this and simply just exist.
Petr S./Ruzyně custody jail/23rd May
Report from a soli demo in Prague
On Saturday (6.6.2015) a demonstration was held in front of the Pankrac jail, where one of our comrades, Martin, is being held in custody.
Approximately 50 people attended, the event was under heavy police surveillance. The demo walked around the complex, holding banners, chanting solidarity slogans and a speech was read.
Then the demonstration moved in front of the Ruzyne prison, where Petr is being held in custody. Again, the demo walked around the complex, in hopes that Petr would see us.
We were behind the building, when two prisoners started waving their orange t-shirts from their windows, as well as telling us that Petr is being held on the other side.
Later on, prisoners on the other side told us that his windows lead to the inside block of the building, so he could not see us or shout back, but we are positive that the news of our demo will get to him. We played a few songs by VAP, a band that Petr was a part of. We also read a poem that Petr sent in by mail.
We are with you! Stay strong!
A picture of the prisoners waving, taken from a media website.