Vzkaz přes zdi vězení

Report z demonstrace před vazební věznicí Pankrác. Převzato od Anarchistické federace.

Na sobotu 6. června byla před vazební věznici v Praze na Pankráci svolána solidární demonstrace s anarchisty uvězněnými v rámci operace Fénix. Byla jednou z dalších akcí na podporu stíhaných, kam patří mj. kolektivní psaní dopisů či podpůrné akce v zahraničí (naposledy ve Stockholmu), nehledě na podnět adresovaný Generální inspekci bezpečnostních sborů a Městskému státnímu zastupitelství v Praze, který podepsaly desítky „osobností“.

Na Pankráci se v horkém podvečeru sešlo na padesát lidí, které ze tří stran pilně natáčeli „tajní“ policisté. V 18.30 se vydali před hlavní vjezd do věznice, kde byl přečten projev. V něm bylo řečeno, že operace Fénix by se dala oprávněně považovat za směšnou, kdyby během ní ovšem nezůstalo několik lidí za mřížemi. Nevěříme v policejní složky, jelikož ty jsou tu s celou svojí výzbrojí, technikou a metodami mimo jiné proto, aby nás mohly účinně šikanovat. Věznění aktivisté mají naši plnou podporu. Po proslovu došlo na skandování: „Touhu po svobodě represe nezastaví!

Mezitím byly přítomným rozdány letáky s krátkým dopisem vězněného Petra, v němž děkuje za podporu, a s básní „Jaké to je?“, kterou se zpoza mříží, věrný svému pacifistickému postoji, obrací ke svědomí příslušníků represivního aparátu. A jedna z účastnic symbolicky bránila tajným v natáčení.

Následoval krátký přesun s jedním transparentem a za doprovodu „batohového sound systému“, z nějž se linuly písně kapely VAP, ve které Petr zpíval. U boční strany věznice, odkud bylo dobře vidět do zamřížovaných oken, se pak ozýval mohutný rámus vyluzovaný píšťalkami a skandování „Naší zbraní je solidarita“. To vše ještě podpořila hlasitá hudba z přistavené dodávky. Po dvaceti minutách rámusení se přítomní vydali městem k ruzyňské věznici, kde je zadržován Petr.

Na Ruzyni se po nějaké době sešel přibližně stejný počet demonstrantů, a přibyl další transparent „1. český terorista – operace Fénix“. Opět se skandovalo a pouštěla se hudba z auta. Po půl hodině lidé obešli celý areál věznice za doprovodu „batohového sound systému“.

Na jednom z dobře viditelných míst se udělala zastávka a opět se skandovalo. Z oken mávali vězni, avšak okna Petrovy cely vedou do vnitrobloku, takže akci na svou podporu nemohl vidět. Pak se demonstranti vrátili před vchod, pouštěla se hudba a skandovalo se. Po deváté hodině večer akce končila, podle policie zřejmě pomalu, a tak neopomenula zopakovat varování, ať „účastníci neohlášeného shromáždění opustí toto místo, jinak bude použito policejní síly“.

11350547_439513776227818_5674197703743855780_n11390010_439513739561155_4573431107008367082_n

Petr S.: “Jaké to je?” (básěň z Ruzyně)

jail_doveJaké to je?

Dívám se zamřížovaným oknem cely
a přemýšlím o vás
O lidech stejných jako
jsem já,
co dokázali být tolik jiní než já.
Jaký to musí být pocit,
číst cizí poštu a snažit se ve vyznaních lásky najít zlo
Co cítite, když razítkujete nečí stesk a samotu razítkem ,,kontrola korespondence,,

Musí to být zvláštní pocit
zadržet někomu fotky jeho lásky.
Snažit se využít něčího citu
pro pochvalu od velitelů.
Jaké může být lhát
jen pro frčku na mundůru a kousek lesklého plíšku.
A bez hnutí někomu zničit celý život,
jaký to je asi pocit?

Ten pocit, co musí mít muž, když na demonstraci
zaklekne křehkou dívku.
Když vmačkává odposlechy do vazeb knih lidí,
co ho mají rádi.
Poslouchá z pásku záznamy hovorů, kde si někdo
vyznává lásku.

Jaké to asi je, čekat na záminku,
aby člověk mohl co nejvíce ublížit
Odsoudit někoho jen proto, aby se splnila něčí objednávka.
Být špinavou rukavicí někoho,
komu jsou naprosto lhostení.
Hledat ty nejcitlivější místa těch,
kteří je vítali polibkem a objetím.

Snažím se pochopit tu motivaci.
ten smysl být takový.
Zaplatit hypotéky a složenky? Něco si dokázat?
Touha mít nad někým moc?
Možná od všeho trochu.
A nebo prostě jěn bez myšlenky, jako stroj.
Jako kláda unášená proudem řeky,
co rozdrtí vše , do čeho narazí.

Jen tak plyne ten kus dřeva co býval
živým stromem a dnes už je jenom věcí.
Ale lidé nejsou věci,
touží, sní, milují, dýchají a žijí.
Hladí své děti, lásky, smějí se a pláčou
cítí bolest!
Jaký je pocit na všechno tohle zapomenout
a prostě jenom být.

Petr S., Ruzyně, 23. května 2015

Una carta de Petr S., uno de los presos de la Operación Fénix.

Love-through-prison-barsQueridos amigos,

Gracias a todos por todo vuestro apoyo y solidaridad. Significa mucho para mí, especialmente en esta situación. Siempre he considerado mi vida como una mera fracción de toda la vida de la Tierra. Eso no ha cambiado. Incluso cuando no estaba detenido, el pensamiento de aquellos a quienes les han quitado la libertad, no sólo tras las rejas, siempre me ha hecho sentir que yo mismo no soy libre. Mi viaje en esta vida siempre ha sido un viaje hacia la igualdad y una verdadera sociedad libre para todos. Vuestras palabras de cariño me aseguran de que nunca estaré solo en este viaje.

Con gratitud y saludos fraternales,

Petr.

PETR S.: DOPIS VŠEM / PETR S.: LETTER FOR ALL

Love-through-prison-barsDopis od Petra S., jednoho z vězněných anarchistů.

Brzy zde zveřejníme kontakní adresu na všechny tři zadržené.

 

 

 

Drazí přátelé,
moc vám děkuji za vaše slova solidarity a podpory. Moc pro mně znamenají, zvláště v tuto chvíli.
Vždy jsem bral svůj život jako pouhou součást jednoho velkého života spojujícího vše živé na zemi. A tak je tomu doposud. Ač jsem nebyl vězněn, necítil jsem se svobodný, při myšlence na všechny, kterým je svoboda upírána a to i mimo vězeňské zdi. Moje životní cesta byla, a doufám že vždy bude, směřující ke společnosti opravdu svobodné a spravedlivé. A to pro všechen život bez rozdílu.
Vaše slova mě utvrzují, že na této cestě nezůstanu nikdy sám.
S upřímným poděkováním a bratrským pozdravem.
Petr S.


A letter from Petr S., one of the imprisoned. We will publish the contact address for all 3 in custody soon.

Dear friends,
thank you for all your support and solidarity. It means a lot to me, especially in this situation. I have always regarded my life as a mere fraction of all life on Earth. That has not changed. Even when I was not in custody, the thought of all those whose freedom has been taken, not only behind bars, has made me feel not free myself. My journey in life has always been a journey towards equality and a truly free society for all. Your kind words assure me that I will never be alone on this journey.
With sincere gratitude and brotherly greetings,
Petr

Lidovky: První české ‚teroristy‘ infiltroval agent. Plánoval s nimi i útok na vlak

Na serveru lidovky.cz vyšel zajímavý článek. Z dlohodobé zkušenosti víme, že média nejsou na naší straně a zdaleka se nedá věřit všemu, co se v nich dočteme. O pravdivosti článku můžeme jen polemizovat, ale i přesto nám přijde zajímavé ho zde zveřejnit:

První české ‚teroristy‘ infiltroval agent. Plánoval s nimi i útok na vlak

PRAHA Do skupiny údajných českých teroristů se dostal infiltrovaný policista v přestrojení, který měl být i u plánování teroristického útoku na vlak zápalnými lahvemi. Continue reading

Rozhovor s Petrem Šťastným, právníkem zastupujícím Petra S., jednoho z obviněných z terorismu

Na serveru lidovky.cz vyšel rozhovor s Petrem Šťastným, právníkem, který zastupuje Petra S. Protože stále panuje informační embargo a velice malé množství informací se dostane za zdi vazební věznice, rozhodli jsme se tento rozhovor přebrat a zveřejnit.

Podle informací serveru Lidovky.cz je Petr S. obviněný z terorismu. Můžete to jako jeho právník potvrdit?
Je to tak. Obvinění je skutečně takové, jaké zaznívá ve sdělovacích prostředcích. Jedná se o trestný čin teroristického útoku ve stádiu přípravy, tedy nedošlo k dokonání ani pokusu.
Jak na vás Petr S. po prvním setkání působil?
Teď vám to řeknu za sebe, ne jako obhájce. Když jsem se setkal s těmi lidmi tváří v tvář, tak mi to hodně, ale opravdu hodně nekorespondovalo s popisem skutku obsaženým v usnesení o zahájení trestního stíhání. Určitě nevypadají jako nějací „militantní hrdlořezové“. Ti lidé jsou kultivovaní a rozumní.

Co váš klient říká na to obvinění z terorismu? Continue reading