Carta de Petr S., um dos detidos na Operação Fênix

Love-through-prison-barsQueridos amigos,

Obrigado a todos por todo o seu apoio e solidariedade. Isso significa muito para mim, especialmente nesta situação. Eu sempre considerei minha vida como uma mera fração de toda a vida na Terra. Isso não mudou. Mesmo quando não estava detido, o pensamento daqueles aos quais tiraram a liberdade, não apenas atrás das grades, sempre me fez sentir que eu mesmo não sou livre. Minha caminhada nesta vida sempre foi uma caminhada rumo à igualdade e uma sociedade verdadeiramente livre para todos. Suas palavras de carinho asseguram-me de que nunca vou estar sozinho nesta caminhada.

Com gratidão e saudações fraternas,

Petr.

Petr S.: “How does it feel?” (a poem from custody jail Ruzyně)

jail_doveLooking through the barred window of my prison cell and I’m thinking about you
About the humans same as I am but so different from me.
What kind of feeling this must be reading private emails and striving to find evil in a profession of love.
What do you feel while stamping one’s homesickness and loneliness with a “correspondence inspection stamp”.

It must be a strange feeling
detaining photos of someone’s loved one.
Trying to take advantage of someone’s affection
for praise from their superiors.
How is it to lie for stripes on a uniform or for a piece of shiny metal.
With no regret, destroying someone’s life in a blink of an eye
How does that feel?

The feeling, the man must have had, when
he knelt down a frail girl on a demonstration.
When wire-tapping the people who love him, bugging their books.
Listening to recordings of wire-tapped calls where someone professes love.

What is it like to wait for an excuse
to be able to hurt the most.
Condemn someone just to fulfill someone’s order.
Being a dirty glove for someone
absolutely unconcerned.
Trying to find the most sensitive places of those who greeted him with a kiss and hug.

I am trying to understand the motivation behind it, the purpose of behaving that way.
To pay your mortgage and bills? Something to prove or simply a desire to feel power over someone?
A little bit of everything maybe.
Or simply just acting without a thought, like a machine.
Like a log drifting with the current of the river,
crushing everything in it’s way.

A piece of wood that used to be a living tree but today it is only a thing.
But people are not things, they desire, dream, love, breathe and live.
Caress their children, love, laugh, cry and feel the pain!
How does it feel to forget all of this and simply just exist.

Petr S./Ruzyně custody jail/23rd May

Song Of The Day: V.A.P. – Zpráva komu?// V.A.P. – A message to whom?

VAPMinulý týden jsme uváděli rap, dnes nemůžeme jinak, než představit punkovou kapelu Voice of Anarchopacifism, kapelu ve které Petr zpíval.
“Zpráva komu?” několikrát zazněla na sobotní demonstraci u vazebních věznic. Ve videu je text, díky kterému jsme od V.A.P. vybrali právě tuto skladbu.

Last week we presented rap, today we feel it is the right time to present a punk band called Voice of Anarchopacifism, the band in which Petr was a vocalist. “A message to whom” is a song you could hear last Saturday by the custody jail. The lyrics speak about hope of better a world. Hope that the authorities and the police will understand the uselessness of their power over the others and in the end join our growing movement leading towards a society based on equality and respect.

 

Report from a soli demo in Prague

On Saturday (6.6.2015) a demonstration was held in front of the Pankrac jail, where one of our comrades, Martin, is being held in custody.

Approximately 50 people attended, the event was under heavy police surveillance. The demo walked around the complex, holding banners, chanting solidarity slogans and a speech was read.

Then the demonstration moved in front of the Ruzyne prison, where Petr is being held in custody. Again, the demo walked around the complex, in hopes that Petr would see us.

We were behind the building, when two prisoners started waving their orange t-shirts from their windows, as well as telling us that Petr is being held on the other side.

Later on, prisoners on the other side told us that his windows lead to the inside block of the building, so he could not see us or shout back, but we are positive that the news of our demo will get to him. We played a few songs by VAP, a band that Petr was a part of. We also read a poem that Petr sent in by mail.

We are with you! Stay strong!

11390010_439513739561155_4573431107008367082_n 11350547_439513776227818_5674197703743855780_n

A picture of the prisoners waving, taken from a media website.2015_06_06_Pankrac_03

Vzkaz přes zdi vězení

Report z demonstrace před vazební věznicí Pankrác. Převzato od Anarchistické federace.

Na sobotu 6. června byla před vazební věznici v Praze na Pankráci svolána solidární demonstrace s anarchisty uvězněnými v rámci operace Fénix. Byla jednou z dalších akcí na podporu stíhaných, kam patří mj. kolektivní psaní dopisů či podpůrné akce v zahraničí (naposledy ve Stockholmu), nehledě na podnět adresovaný Generální inspekci bezpečnostních sborů a Městskému státnímu zastupitelství v Praze, který podepsaly desítky „osobností“.

Na Pankráci se v horkém podvečeru sešlo na padesát lidí, které ze tří stran pilně natáčeli „tajní“ policisté. V 18.30 se vydali před hlavní vjezd do věznice, kde byl přečten projev. V něm bylo řečeno, že operace Fénix by se dala oprávněně považovat za směšnou, kdyby během ní ovšem nezůstalo několik lidí za mřížemi. Nevěříme v policejní složky, jelikož ty jsou tu s celou svojí výzbrojí, technikou a metodami mimo jiné proto, aby nás mohly účinně šikanovat. Věznění aktivisté mají naši plnou podporu. Po proslovu došlo na skandování: „Touhu po svobodě represe nezastaví!

Mezitím byly přítomným rozdány letáky s krátkým dopisem vězněného Petra, v němž děkuje za podporu, a s básní „Jaké to je?“, kterou se zpoza mříží, věrný svému pacifistickému postoji, obrací ke svědomí příslušníků represivního aparátu. A jedna z účastnic symbolicky bránila tajným v natáčení.

Následoval krátký přesun s jedním transparentem a za doprovodu „batohového sound systému“, z nějž se linuly písně kapely VAP, ve které Petr zpíval. U boční strany věznice, odkud bylo dobře vidět do zamřížovaných oken, se pak ozýval mohutný rámus vyluzovaný píšťalkami a skandování „Naší zbraní je solidarita“. To vše ještě podpořila hlasitá hudba z přistavené dodávky. Po dvaceti minutách rámusení se přítomní vydali městem k ruzyňské věznici, kde je zadržován Petr.

Na Ruzyni se po nějaké době sešel přibližně stejný počet demonstrantů, a přibyl další transparent „1. český terorista – operace Fénix“. Opět se skandovalo a pouštěla se hudba z auta. Po půl hodině lidé obešli celý areál věznice za doprovodu „batohového sound systému“.

Na jednom z dobře viditelných míst se udělala zastávka a opět se skandovalo. Z oken mávali vězni, avšak okna Petrovy cely vedou do vnitrobloku, takže akci na svou podporu nemohl vidět. Pak se demonstranti vrátili před vchod, pouštěla se hudba a skandovalo se. Po deváté hodině večer akce končila, podle policie zřejmě pomalu, a tak neopomenula zopakovat varování, ať „účastníci neohlášeného shromáždění opustí toto místo, jinak bude použito policejní síly“.

11350547_439513776227818_5674197703743855780_n11390010_439513739561155_4573431107008367082_n

Petr S.: “Jaké to je?” (básěň z Ruzyně)

jail_doveJaké to je?

Dívám se zamřížovaným oknem cely
a přemýšlím o vás
O lidech stejných jako
jsem já,
co dokázali být tolik jiní než já.
Jaký to musí být pocit,
číst cizí poštu a snažit se ve vyznaních lásky najít zlo
Co cítite, když razítkujete nečí stesk a samotu razítkem ,,kontrola korespondence,,

Musí to být zvláštní pocit
zadržet někomu fotky jeho lásky.
Snažit se využít něčího citu
pro pochvalu od velitelů.
Jaké může být lhát
jen pro frčku na mundůru a kousek lesklého plíšku.
A bez hnutí někomu zničit celý život,
jaký to je asi pocit?

Ten pocit, co musí mít muž, když na demonstraci
zaklekne křehkou dívku.
Když vmačkává odposlechy do vazeb knih lidí,
co ho mají rádi.
Poslouchá z pásku záznamy hovorů, kde si někdo
vyznává lásku.

Jaké to asi je, čekat na záminku,
aby člověk mohl co nejvíce ublížit
Odsoudit někoho jen proto, aby se splnila něčí objednávka.
Být špinavou rukavicí někoho,
komu jsou naprosto lhostení.
Hledat ty nejcitlivější místa těch,
kteří je vítali polibkem a objetím.

Snažím se pochopit tu motivaci.
ten smysl být takový.
Zaplatit hypotéky a složenky? Něco si dokázat?
Touha mít nad někým moc?
Možná od všeho trochu.
A nebo prostě jěn bez myšlenky, jako stroj.
Jako kláda unášená proudem řeky,
co rozdrtí vše , do čeho narazí.

Jen tak plyne ten kus dřeva co býval
živým stromem a dnes už je jenom věcí.
Ale lidé nejsou věci,
touží, sní, milují, dýchají a žijí.
Hladí své děti, lásky, smějí se a pláčou
cítí bolest!
Jaký je pocit na všechno tohle zapomenout
a prostě jenom být.

Petr S., Ruzyně, 23. května 2015

Una carta de Petr S., uno de los presos de la Operación Fénix.

Love-through-prison-barsQueridos amigos,

Gracias a todos por todo vuestro apoyo y solidaridad. Significa mucho para mí, especialmente en esta situación. Siempre he considerado mi vida como una mera fracción de toda la vida de la Tierra. Eso no ha cambiado. Incluso cuando no estaba detenido, el pensamiento de aquellos a quienes les han quitado la libertad, no sólo tras las rejas, siempre me ha hecho sentir que yo mismo no soy libre. Mi viaje en esta vida siempre ha sido un viaje hacia la igualdad y una verdadera sociedad libre para todos. Vuestras palabras de cariño me aseguran de que nunca estaré solo en este viaje.

Con gratitud y saludos fraternales,

Petr.

PETR S.: DOPIS VŠEM / PETR S.: LETTER FOR ALL

Love-through-prison-barsDopis od Petra S., jednoho z vězněných anarchistů.

Brzy zde zveřejníme kontakní adresu na všechny tři zadržené.

 

 

 

Drazí přátelé,
moc vám děkuji za vaše slova solidarity a podpory. Moc pro mně znamenají, zvláště v tuto chvíli.
Vždy jsem bral svůj život jako pouhou součást jednoho velkého života spojujícího vše živé na zemi. A tak je tomu doposud. Ač jsem nebyl vězněn, necítil jsem se svobodný, při myšlence na všechny, kterým je svoboda upírána a to i mimo vězeňské zdi. Moje životní cesta byla, a doufám že vždy bude, směřující ke společnosti opravdu svobodné a spravedlivé. A to pro všechen život bez rozdílu.
Vaše slova mě utvrzují, že na této cestě nezůstanu nikdy sám.
S upřímným poděkováním a bratrským pozdravem.
Petr S.


A letter from Petr S., one of the imprisoned. We will publish the contact address for all 3 in custody soon.

Dear friends,
thank you for all your support and solidarity. It means a lot to me, especially in this situation. I have always regarded my life as a mere fraction of all life on Earth. That has not changed. Even when I was not in custody, the thought of all those whose freedom has been taken, not only behind bars, has made me feel not free myself. My journey in life has always been a journey towards equality and a truly free society for all. Your kind words assure me that I will never be alone on this journey.
With sincere gratitude and brotherly greetings,
Petr