République Tchèque: lettre de Martin, prisonnier de “l’opération Phoenix”

Taken from nantes.indymedia.org. the-struggle-continues-graficanera-NO-COPYRIGHT

Les textes qui suivent sont deux parties d’une lettre écrite par Martin, prisonnier de “l’opération Phoenix”. Il veut partager ces mots avec chacun.

Premier texte:

“L’opération Phoenix” est basée sur la provocation amorcée par des agents de la police secrète. Leur but était de nous infiltrer et de nous accuser de s’organiser. Je soupçonne la police et les enquêteurs de manipuler les preuves. Ils pensent que nous plaiderons coupables mais notre confession représenterait juste un simple mensonge et nous ne pouvons pas laisser cela se produire! Continue reading

DOPISOVÁNÍ S VĚZNI

Na jednom z našich oblíbených informačních portálů greenaction.cz býval ke stažení zajímavý leták plný informací, jak psát do vězení. Původní “Dopisování s vězni” byl překlad originálu z ABC Leeds. Originál jsme upravili tak, aby jeho obsah vycházel z českého prostředí a rozšířili jsme ho o nové informace a kontakty na skupiny, které v se ČR i v zahraničí zabývají pomocí a podporou vězněných anarchistů, radikálních enviromentalistů a lidí z hnutí za osvobození zvířat. Okořenili jsme ho také o pár linků na skupiny bojující za zrušení vězeňského systému a hledající jiné alternativy. Zatím nový text vydáváme jako článek, brzy bude ve formátu PDF a v tištěné podobě všude, kam ho donesete. Před psaním dopisů lidem do vězení, doporučujeme důkladně přečíst!IMG_0433DOPISOVÁNÍ S VĚZNI

Psát vězňům dopisy je pravděpodobně nejjednodušší a zřejmě nejdůležitější aspekt jejich podpory. Jednou z nejtěžších věcí mnoha vězňů, se kterou se musí vyrovnat, je pocit izolace – je odříznut od přátel, rodiny a vlastně všeho, co znal během normálního života. Dopis nebo pohled ze skutečného světa, i od úplně cizích lidí, pomáhá udržovat spojení s vnějškem a ulehčuje nudu v režimu, který často znamená trávit 23 hodin denně ve stejné cele. Pro poprvé uvězněného člověka může, hlavně během prvního období trestu, takovýto druh podpory může hodně pomoci a pomůže jim vyrovnat se s nehostinnými a často zastrašujícími okolními podmínkami. Pro politické vězně, oběti nepovedené justice, a ty, kteří usilují se odtamtud dostat, je to jednoduché poselství solidarity – nejsi tam sám!

Continue reading

Petr: Takové obyčejné odpoledne

Cr_laura_whitehorn_1Stereotyp, stejnost, nudný koloběh, prostě vězení. Petr napsal následující řádky o takovém normálním odpoledni ve vazební věznici Ruzyně, kde mimojiné popisuje, že i za zdí věznice neztrácí touhu po svobodě. Po svobodě, kterou necítil ani venku mimo kriminál.

Život ve věznici je sice zdánlivě fádní, věčně se opakující cyklus zaběhnutých rituálů, přesto, stejně jako kdekoliv jinde, je to život. Ženoucí se kupředu s energií a s věčným hledáním svého smyslu. Continue reading

Král je nahý – Petr

Přišla další báseň od Petra.
jail_dove
Král je nahý

Slyším vaše hlasy přes vězeňskou zeď,
cítím tlukot vašich srdcí, bratři a sestry.
Společně, bok po boku, v cestě za lepší svět.
Maličká jiskra co může ukázat cestu ze tmy.

Ten, kdo se snaží zastrašit, sám měl by se bát
ne msty, ta je přeci jen slabochům vlastní,
že příjde den, kdy lidé přestanou si nechat život brát
a postaví nový svět bez plotů a bez zdí.
Continue reading

In solidarity with comrade Martin

Following texts are two parts of a letter written in prison by Martin I. Martin wants to share these words with everyone. Sharing is very welcome!

illustration photo

illustration photo

“Operation Fenix” is based on provocation initiated by undercover police agents. The purpose was to drag us into it, and put the blame us for organizing it. I suspect that the police and investigators are manipulating the evidence. They think we will plead guilty but our confession would represent just mere lie and we can not allow this to happen!

It is interesting how one can become a victim of repressions through arranged undercover operations. The police orchestrated everything to blame us with a very clear intentions to involve many people. They wanted to have terrorism case so they created it. Their attempt to silence us will not be successful.

They want to silent us, but we won’t be. They want us to break down, but they won’t. They can imprison our bodies, but our dreams, thoughts and souls they won’t. This is all because of solidarity and support from our families and comrades.

Prison conditions will not force us to surrender. We are kept in isolation, walking handcuffed around the prison yard. Glass and bars dividing us when receiving visits, separated from our loved ones with no change to hug them. We won’t be silent and we do not allow oppression, fear and helplessness to be sown it in our dreams, thoughts and lives. We are ready to face the absurd accusations and perhaps soon the truth will be revealed and we will walk out free.


Second text:

I never thought of myself much but always about others more. In the sense, of how to help when others are in trouble . Make others laugh when they are sad or offer a hug when in distress. I have never mattered to my self as much, because I do not live just for ourselves but for others .

I recall the moments we spent together. Collective dinners and cooking and everything what connected us and that everything will continue, of course.

This case is not only absurd, but altogether with no sense. How unbelievable it feels that police is willing to go so far just to make society believe that anarchists are the evil ones. Police only wants to control people. To be able spy on anyone. Have cameras everywhere and to have all of us under surveillance to imprisons whom they want to and when ever they want.

They will not make us silent!
They will not break us!
The truth will set us free!
The struggle continues!
Comrades together we will overcome the bad times.
Greetings to you all and hope we will hug you soon.

In solidarity comrade Martin

Martin I. z vazební věznice o operaci Fénix

Následující dopis zaslal vězněný anarchista Martin I. s přáním aby byl zveřejněn a dále šířen. Publikování na dalších místech je tedy vítané.

chk_captcha

illustration photo

“Operace Fénix” se zakládá na provokaci policejních agentů. Účelem bylo nás do toho zatáhnout a vše na nás hodit. Mám podezření, že policie a vyšetřovatelé manipulují s důkazy. Myslí si, že se ke všemu přiznáme, ale naše přiznání by byla pouhá lež a to nemůžeme dopustit!

Je zajímavé, jak se člověk může stát obětí represí prostřednictvím agentů a policie. Vše zorganizovali tak, aby “vina” padla na nás. Udělali to za jasným účelem a tak, aby do toho namočili mnoho lidí. Chtěli případ terorismu, tak ho vytvořili.

Chtějí nás umlčet, neumlčí. Chtějí nás zlomit, nezlomí. Naše těla uvěznit můžou, ale naše sny, myšlenky a duši neuvězní. Nezlomí nás díky solidaritě kamarádů, kamarádek a rodiny.

Podmínky ve vězení nás nepřimějí abychom podlehli. Drží nás v izolaci, chodíme na procházky v poutech. Když přijímáme návštěvy oddělují nás mříže a sklo od naších blízkých, takže je nemůžeme obejmout. My ale nebudeme mlčet. Nedovolíme aby do našich snů, myšlenek a životů zaseli útlak, strach a bezmoc. Nepodlehneme, jsme připraveni čelit těm absurdním obviněním. Brzy snad vyjde najevo pravda a my budeme venku.


Druhá část dopisu:

Nikdy jsem nemyslel na sebe, ale na druhé. V tom smyslu jak pomoci, když se druhý ocitne v problémech. Druhého rozesmát, když je smutný. Obejmout druhého, když je v úzkých. Na sobě mi nikdy moc nezáleželo, protože nežiju pro sebe, ale pro druhé.

Vzpomínám na chvíle společně prožité. Společné večeře, i na vaření a vše co nás spojovalo. A samozřejmě, že bude vše pokračovat. Tím, že nás uvězní a izolují, nás nezlomí. Chtějí nás umlčet a pokořit.

Tento případ nejenom že je absurdní, ale zároveň totální nesmysl. Je neuvěřitelné, kam až policie zajde, aby veřejnosti vsugerovala strach ze zlých anarchistů. Policie chce jenom kontrolu nad lidmi. Aby mohli odposlouchávat koho chtějí. Aby byly kamery všude a každý pod dohledem. Zavřou a uvězní, koho budou chtít.

Nás neumlčí!
Nás nezlomí!
Pravda nás osvobodí!
Boj pokračuje!
Soudruzi, společně překonáme zlé časy.

Tímto všechny pozdravuji a již brzy v objetí na svobodě.

V solidaritě soudruh Martin

Návštěva Martina I. na Pankráci

“Marťa mi řekl, ať všem vzkážu, že protesty mají pokračovat a klidně ještě hlasitěji a častěji.”

Krátký, ale vypovídající úryvek z nedávné návštěvy Martina I. v Pankrácké vazební věznici. Více informací o stavu Martina napíšeme již brzy.

“První týdny pro Martina nebyly vůbec jednoduché. Po převozu na
Pankrác se jeho psychický stav ještě zhoršil. Celou dobu je na samotce.
Ven
smí jen na 1,5 hodiny, a to sám a s pouty na rukou.
Na cele není elektrika,
takže jsem mu posílala alespoň rádio na baterky(1)…..
V sobotu 6.6., jak proběhly protesty venku před Pankrácem a Ruzyní, řekli mu, že
pokud v tom budou jeho “kamarádíčkové” pokračovat, tak mu zpřísní podmínky.
Marťa mi řekl, ať všem vzkážu, že protesty mají pokračovat a klidně ještě hlasitěji a
častěji. Ten protest slyšel, po něm ho ale přeložili na jiný pokoj, který má
malé okno do dvoru. Opora kterou dostává jak od rodiny, tak od všech
kamarádů pro něho znamená mnoho, tak jak asi i pro Petra a Aleše. Pokud
budou vědět, že jsme tady všichni pro ně odhodlaní udělat cokoliv,
podporovat a povzbuzovat, obrní se a nebude tak jednoduché je zlomit.
Musí
vědět že jsme tady pro ně…..”

(1): Rádio Martin zatím nedostal, musí projít kontrolou (pozn. red.).

Petr S.: “¿Qué se siente?” (un poema desde la prisión de Ruzyně)

Love-through-prison-bars

Estoy mirando a través de la ventana de barrotes de mi prisión y pienso en tí
En los que son humanos como yo pero tan diferentes a mi.
Qué tipo de sensación debe dar el leer emails privados y buscar el mal en una profesión de amor.
Qué se siente cuando sellas la nostalgia y la soledad de aguien con un “sello de inspección de correspondencia”.

Debe de ser una sensación rara
el requisar fotos de alguien querido
El tratar de aprovecharse del afecto de alguien
por el eleogio de sus superiores.
Cómo es el mentir por unas cintas en un uniforme o por un trozo de metal brillante.
Sin arrepentimiento, destruir la vida de alguien en un abrir y cerrar de ojos
¿Qué se siente?
La sensación, que un hombre debe de haber tenido,
cuando arrodilló a una chica frágil en una manifestación.
Cuando hace escuchas telefónicas a quienes lo aman, inspeccionando sus libros.
Escuchar las grabaciones de escuchas telefónicas en las cuales alguien declara amor.

Cómo es esperar a una excusa
para poder dañar a la mayoría.
Condenar a alguien sólo por cumplir la orden de otro.
Siendo el guante sucio de
alguien absolutamente indiferente.
El intentar encontrar los lugares mas sensibles de aquellos quines le saludaron con un beso y un abrazo.

Intento entender la motivación que hay detrás de eso, el propósito de comportarse así.
¿Por pagar la hipoteca y las facturas? ¿Algo que demostrar o simplemente un deseo de sentir poder sobre alguien?
Quizás un poco de todo.
O simplemente actuar sólo sin pensar, como una máquina.
Como un tronco a la deriva con la corriente del río,
aplastando todo en su camino.

Un trozo de madera que solía ser un árbol vivo pero que hoy es sólo una cosa.
Pero las personas no son cosas, desean, sueñan, aman, respiran y viven.
¡Cuidan de sus hijos, aman, rien, lloran y sienten dolor!
Qué se siente cuando se olvida todo esto y simplemente sólo se existe.

Petr S./ prisión de Ruzyně/ 23 de Mayo

Petr slyšel solidární demo!

24549“V SOBOTU JSEM
SLYŠEL ZVUKY
SOLIDÁRNÍ AKCE!

SLOVY SE NEDÁ
VYJÁDŘIT CO SÍLY
TO ČLOVĚKU
DODÁ!
DĚKUJI VÁM
SESTRY A BRATŘI!”

Těmito slovy zakončuje Petr svůj dopis z Ruzyně, který napsal 8. června 2015.
Brzy zde vydáme více Textů, které nám Petr poslal.
Ve stejném dopise Petr Píše:

“Drazí přátelé
Mým největším a nejvroucnějším přáním je, abyste zůstali takoví, jací jste, a nenechali se zastrašit. Mým celoživotním krédem je víra v lidi jako takové a i pobyt ve vězení mě v tom pouze utvrzuje. I tady mezi vězni a bachaři nacházím v lidech tolik touhy po opravdové svobodě, až jsem tím sám zaskočen.
Opatrujte se a děkuji.S bratrským objetím
Petr S”