Petr Mikoláš is so called social prisoner who had shared a cell with Lukáš Borl before the director of Litoměřice prison separated them into different cells. Petr and Lukáš became to be friends and Petr started to see similarities in between his and other stories of imprisoned ones pretty quickly. Petr Mikoláš after separation from Lukáš decided to go on hunger strike. One of his reasons to start a hunger strike is to be in solidarity with striking prisoners in the US. We support Petr’s struggle as we would support any imprisoned being fighting against their oppressor. Continue reading
Monthly Archives: October 2016
PETR MIKOLÁŠ ZAHAJUJE HLADOVKU V LITOMĚŘICKÉ VĚZNICI
Lukáš Borl se na cele v Litoměřické věznici spřátelil s Petrem Mikolášem. Před asi dvěma týdny je rozdělili do různých cel a Petr M. se rozhodl začít hladovku. Je všeobecně známo, že vězení, stejně jako hranice, jsou jendím z prostředků, rozdělující lidi do menších skupin. Lidi jsou pak rozděleni na “obyvatele” a “nelegální imigranty”, na “slušné” a “kriminálníky” a tyto skupiny jsou mnohem jednodušeji kontrolovatelné. Z tohoto důvodu je pro nás samozřejmé, že vazebně
uvězněného Petra Mikoláše, který nás osloví s tím, že začal bojovat proti vězeňskému systému, jsme se rozhodli podpořit. Stanoviska a důvody proč se Petr rozhodl přestat jíst se dočtete v a Petrově vlastním vyjádření. Níže publikujeme dopis od Lukáše Borla, který popisuje jeho pohled na Petrovu hladovku. Continue reading
Solidarity message from a Czech prison
Hello. My name is Lukáš Borl. I am 34 years old and recently I am held in custody prison in Czech republic – Europe. I am an anarchist and I express my solidarity with all oppressed and exploited people around the World regardless their origin, sexual orientation or gender. From this perspective I decided to send few words of solidarity to the prisoners in USA where, according to the information available to me, a general strike of working prisoners began on 9.9.2016. Regardless what they’ve done, regardless how the Criminal Procedure is categorizing it, I want to express my support to every striking person in prisons around USA. Continue reading
Antifenix on radio Študent
An anarchist show Črna Luknja on Slovinian radio Študent has been running for almost two decades. We are honored that some of us were invited to their studio for an interview. If you want to listen live, tune Črna Luknja at 12 o’clock here. The archive will be later stored on the web site of Črna Luknja.
Jen ať se vztekají (Lukáš B.)
V následujícím dopise Lukáš popisuje opatření, která následovala po hlukových demonstracích v Litoměřicích. Píše o svých podmínkách a o tom, že i přes zvyšující se represe uvnitř věznice, si Lukáš přeje více, než kdykoli předtím, aby solidární akce (nejen na jeho podporu), dále pokračovaly. Continue reading
Maintenez la communication et entretenez-la (Lukáš B.)
On a reçu une nouvelle lettre de la part Lukas, qui est enfermé dans la prison de Litomerice. Il y parle de l’importance de l’échange du courrier avec les personnes derrière les barreaux. Il mentionne aussi son compte en banque et il explique pourquoi il trouve que le soutien financier n’est pas le plus important. Enfin, Lukas décrit la situation avec la nourriture vegan qui, comme dans le cas de Martin, est très défavorable et non seulement pour son état de santé. Continue reading
Nouveau CD de soutien : Sounds of Anti-Fenix
La Fédération anarchiste (tchèque) et Chyba records viennent de sortir une nouvelle compilation de soutien. Continue reading
Jsme ozbrojeni společnými touhami (Lukáš B.)
Posilující fejeton od Lukáše zavřeného v Litoměřicích.
Anarchistická povaha je jako divoká šelma v lese. Nikdo ji nedokáže zkrotit. Ani policie ani soudy. Ani buržoazní morálka, kterou nám perou do hlavy už od dětství.
Říkají nám: “Držte hubu a krok a necháme vás být.” Ozvěna našich slov je ale stále budí ze spaní.
Říkají nám: “Zapomeňte na své sny.” My ale dál sníme o věcech, které se stávají noční můrou.
Jme snílci, ale nejsme jediní. Jsou tu tisíce dalších, co mají stejné touhy. To proto se autority bojí našich snů. Vědí, že proti jejich moci stojí snící davy ozbrojené společnými touhami. Lidé, kteří své sny uskutečňují navzdory zákazům mocných.
Pokutování, mlácení, strašení a věznění. Tím vším nás chtějí zastavit, ale selhávají. Oni stále věří nesmyslné myšlence o podrobení všech a všeho. Narážejí ale na vzpurnou povahu těch, kteří nechovají respekt k nikomu, kdo chce vládnout druhým.
Vládnout znamená utiskovat. A kde je útisk, tam není svoboda a spravedlnost. To proto hledáme cesty, které vedou k anarchii.
Lukáš Borl z Litoměřické věznice – 22.9.2016
Support the striking prisoners in the USA
Museum of Joe Hill and an office of anarcho-syndicalist organization SAC in Gavle, Sweden.
Squatting action in city center of Jena, Germany
For over a month some people from Czech ABC/Antifenix have been on presentation tour. Big part of it was done in collaboration with another tour speaking about the direct connection between slavery and imprisonment in the USA and about history and presence of the prison uprisings. Thousands of prisoners have been striking since September 9th. The struggling prisoners called for international solidarity action week from October 15th till 21st. Our touring crew made a solidarity banner and took some pictures during the tour.
Down with prisons!
Už přes měsíc je část lidí z kolektivu Antifenix na turné, kde přednáší o zkušenostech z policejních represí v ČR. Velká část turné byla v kolaboraci s kolektivem, přednášejícím o přímém propojení otroctví s vězeňstvím v USA, a o historii a přítomnosti vězeňských povstání. Tisíce vězňů tam stávkují už od 9. září. Stávkující svolali akční týden mezinárodní solidarity od 9. do 15. října. Naše parta na cestách udělala banner a pár fotek.
Pryč s vězeníma!
Pavla Baďurová a Martin Ignačák: Poděkování
Dopis od Pavči a Martina, popisující jejich shledání po dlouhých měsících odloučení.
Je úterý 27. 9. 2016 a já se vypravila z Olomouce na další návštěvu za mým bráškou, v pořadí asi dvacátou – nevím, přestala jsem je počítat.
Sedím před Pankrácí, přemýšlím nad tím, jestli mám všechno, co Marťa potřeboval. Zjistím, že nemám tabák, říkám si, to je problém, už ho nestihnu nikde koupit. Mrknu na hodiny, je čas jít. Najednou slyším za sebou „no nazdar“. Otočím se a ve velkém údivu hledím, Marťa stojí kousek ode mne – je volný! Ten okamžik je těžko popsatelný už proto, že to nikdo nečekal. Pláč střídal smích, radování, objímání, skákání. Continue reading