Přišlo nám na email.

Paní Kodešová,

poslední dobou mě velice znepokojily informace nezávislých médií o stále intenzivnějším pronásledování anarchisty Igora Ševcova (například zde: http://a2larm.cz/2017/01/rusky-anarchista-nesmi-rozdavat-jidlo-lidem-bez-domova/ ), jehož případ vzbudil vlnu emocí nejen u části veřejnosti, ale i v řadách bývalých disidentů.

Ano, jako úřednice působící v nesvobodných strukturách vždy můžete argumentovat tím, že jen plníte příkazy nadřízených. Nebo se vymlouvat, že pouze děláte svou práci, že nikomu nepřejete nic zlého. V každém případě ale můžete svou osobní angažovaností přispět k tomu, aby byl Igorův nelehký úděl snesitelnější. Vypadá to však, že děláte spíše opak.

Paní Kodešová, Igor Ševcov byl odsouzen v politickém procesu. Více než tři měsíce byl držen ve vazbě za trestný čin, který nespáchal. Že je nevinný, potvrdil osvobozujícím rozsudkem samotný soud. Nikdo se za neoprávněné věznění Igorovi neomluvil, nikdo ho neodškodnil. Aby na Městském soudu v Praze nevypadali jako úplní pitomci, odsoudili Igora alespoň za jeho protivládní aktivity s tím, že trestem je útok na jeho politické smýšlení. A to je v rozporu s Listinou základních práv a svobod.

A já se ptám: Jak by bylo Vám, kdybyste byla v jeho kůži? Jak byste se cítila, kdyby Vás skoro denně pronásledovali tajní policisté? Jak byste se cítila v režimu, kde platí spravedlnost jen pro někoho a policisté mohou pod záminkou „boje proti terorismu“ věznit kohokoli a jak dlouho se jim zachce? Jak by Vám bylo, kdyby Vás pronásledovali za to, že kritizujete mocné? Asi byste takto žít nechtěla, že? Tak proč policejní útlak vůči druhým nejen tolerujete, ale i podporujete?

Igor se snaží dělat svět lepším. Zastává se slabších a pronásledovaných, participuje na projektech, které nám ukazují, že si své záležitosti dokážeme spravovat sami, bez politických zástupců. Čím děláte svět lepším Vy? Abychom si rozuměli – nemyslím si, že byste Igora pronásledovala proto, že byste někomu chtěla ublížit. V koutku duše tušíte, že děláte špatnou věc, ale zároveň vidíte, že represi proti Igorovi posvětila policie, masmédia i soudy, a tak je vás vlastně víc. Není tomu tak. Lidí, toužících po svobodě bylo, je a bude vždycky víc než těch, kteří svobodu potlačují. I kdyby stát povolal tisíce probačních úřednic, mezilidskou solidaritu tím nezničí.

Paní Kodešová, zamyslete se nad osudem nejen Igora, ale všech politicky pronásledovaných. Až tento režim jednou skončí a vy se za ním ohlédnete, buďte jednou z těch, která v něm dokázala existovat se ctí.

Filip Šimeček

Deník Referendum