Před dvěma lety spustila policie sérii tragikomických událostí a nazvala ji operací Fénix. Byly to události, při kterých občas tuhla krev v žilách, ale také události, které nám dovolily poznat chuť solidarity. Policie bušila na naše dveře, aby nám připomněla, že tvoříme anarchistické hnutí, které ve svých principech popírá vše, co sama hájí. Jenže den, do kterého nás vzbudila, ten ještě neskončil! A to i přesto, že mezi tím utekly dva roky. Možná si připadáme, že jsme mezitím zestárli o dvacet let, ale můžeme si být jisti, že jsme zároveň získali tolik zkušeností, co jsme za posledních dvacet let prospali. Na jedno však nesmíme zapomínat. Stát nikdy nevzdá svoji snahu o potlačení vzdoru. Boj neskončil ani před dvěma lety, neskončí ani dnes! Nenecháme se zastrašit. Odpor žije, boj pokračuje!

“Za dva roky policejních represí jsem se toho o sobě dozvěděl hodně. Takže prý jsem hodil zápalnou lahev na barák ministra obrany. to by asi nebylo moc lehké, poněvadž jsem nevěděl, kde ten dům stojí a jak vypadá, nemluvě o tom, že jsem nevěděl, kdo je ministrem obrany ČR. Ale víte jak, lidí jsou šikovní.  Říkalo se o mě, že jsem pro-putinovský anarchista, a že jsem přijel do ČR naučit se český jazyk, abych konal anarchistické akce. Dozvěděl jsem se, že policie mě považuje za speciální postavu, která “se dopouštěla různých věci v Rusku.”
Od policie vím, že když mám doma cédéčka s hudbou straight edge kapel, vypovídá to o inklinaci k větší sebeorganizaci a vede k nejen verbální radikalizaci.
Z protokolů jsem se dočetl, že “Ševcov a spol. jsou opatrní, umí v tom chodit, jsou velmi učení”. Slyšel jsem, že bydlím v anarchistickém doupěti, a že moje přátele jsou levicoví extremisté. Pochopil jsem, co znamená být nelegální.
Vyzkoušel jsem na vlastní kůži, co znamená sousloví “proces jak z Kafky”, a dozvěděl jsem se, jak je možné, že by policie hodila do vězení člověka, aniž by měla důkazy.
Právě ve vězení mi došlo nejlépe, proč by se vězení měly zrušit. A po tom všem mám pocit, že nejsme zlomení. Jak se nejednou říkalo, a to nejen v ČR, represe poučili nás víc, než mnohá naše vítězství. Solidarita je víc, než vězeňské zdi a ostnatý drát. ” Igor Ševcov