Dopis od Pavči a Martina, popisující jejich shledání po dlouhých měsících odloučení.

Je úterý 27. 9. 2016 a já se vypravila z Olomouce na další návštěvu za mým bráškou, v pořadí asi dvacátou – nevím, přestala jsem je počítat.
Sedím před Pankrácí, přemýšlím nad tím, jestli mám všechno, co Marťa potřeboval. Zjistím, že nemám tabák, říkám si, to je problém, už ho nestihnu nikde koupit. Mrknu na hodiny, je čas jít. Najednou slyším za sebou „no nazdar“. Otočím se a ve velkém údivu hledím, Marťa stojí kousek ode mne – je volný! Ten okamžik je těžko popsatelný už proto, že to nikdo nečekal. Pláč střídal smích, radování, objímání, skákání. Continue reading →