foto denikreferendum.cz
Všem mám vzkázat že slyší pozdravy které mu posíláte přes zdi věznice, veškeré skandování a podpora mu moc pomáhá. Osobně bych chtěla poděkovat za pomoc které se nám dostává od vás všech, za podporu a ochotu kterou poskytujete.
Report z návštěvy Martina nám přišel emailem od Martinové kamarádky. Nijak jsme ho neupravovali. Continue reading
Vcházím s těžkostí
smích, pláč, objetí
v očích smutek, ruce se třásly
říkám si proč
tiché vzkazy
nekonečné otázky
nákup, radost je tam zelenina a ovoce
se slzou v očích hledíme na sebe
z dálky zní smích stráže
vyhublé ruce i paže
oči smutné
rozloučení
pouta schované
Všem, kteří se účastnili solidární demonstrace 24.12.2015 z celého srdce děkuji. Vaše podpora je pro Marťu moc důležitá. Jakýkoliv impulz, který přichází tímto způsobem je silně pozitivní, a to nejen pro mého bratra, ale i pro ty ostatní kteří jsou ve stejné situaci.
Je důležité když dokážeme skutky, že mezi námi nevládne lhostejnost a sobectví, protože to je jedna z mnoha věcí, co nám nikdy nikdo nemůže vzít. Je to takové kouzlo, které ještě hodně lidí nepochopilo.
Děkuji i za bratříčka
P.
Tentokrát byl už Marťa ve svém “okýnku” připravený. Vždy když vcházím do návštěvní místnosti, vidím ty pohledy obžalovaných směřujícím k dveřím, v očích jde vidět ta obava – přijde mi někdo? Pak následuje aspoň u Marti velká úleva a nepopsatelná radost když vidí, jak tam vcházím. Obejmeme se, políbíme, předám čisté oblečení a deku vězeňské stráži a věnuji se jen a jen Marťovi. Povídáme si, sděluje si nové “zážitky” a popisujeme nové dění. V bufetu kde si může 1x týdně nakoupit mu vyhověli, a zajišťují mu tofu a různé sójové i veganské dobroty. Připravuje si z nich různé pokrmy. Začíná psát kuchařku ;-), povídá o tom s takovým nadšením a radostí. Říkal že začal psát i povídku, kterou mi po dopsání zašle. Nechám ji zveřejnit a jsem sama moc zvědavá, co v ní bude.
Povídá o tom jak si chtěl při úklidu vymést pavučiny které jsou vysoko v rozích. Požádal o velký smeták, ten mu byl zamítnut – vzhledem k bezpečnosti. Při převlékání postele požádal o novou deku které je pod prostěradlem – že už zrovna nevoní, má ji tam půl roku – zamítnuto, deku má na celou dobu. S fotbalem se taky nic nezměnilo, hrát ho nemůže, zamítnuto. VV Pankrác uvádí na svém webu že obvinění mají nárok na sprchu minimálně 3x týdně, lež, je to jen 2x týdně – bavíme se o tom jak se stále ohání nějakými předpisy, a při tom se jich nedrží. Jak se to komu hodí. Pak mě volá jeden z vězeňské stráže a vrací mi deku. Dohaduji se sním, ale chápu že nemám šanci….Jeho arogantní chování, vystupování, chápu to, snaží se mě zastrašit. Odcházím, nemá to smysl. Pak se ale ke mě obrátí jiný pracovník, díky bohu jeden z těch, co má ještě v sobě pochopení. Radí mi, ať si to vyřeší Marťa přes lékaře, pak by měl mít na deku nárok. Jsem ráda že i v těchto místech se najdou lidé, kteří dokážou být milí.
Ozve se “končíme”, loučím se, obejmeme se, opět políbíme, v očích nás obou se objeví smutek, loučení je vždy smutné. Stisknu mu ruku, a říkám “jsme s tebou i Petrem, všichni, drž se”. Otevřou se dveře které má v jeho návštěvním chlívečku a vidím, jak tam stojí stráž, drží pouta. Marťa nastavuje ruce, ohlídne se, a vidím tu bezmoc. Cítím tu záplavu emocí….