Drazí přátelé, bratři a sestry!
Půlroční výročí našeho věznění a žádná změna.
Veganskou stravu stále nedostávám. Chtěl jsem jít na fotbal, ale bylo mi to zakázáno s odůvodněním „omezený přístup“, bylo mi zakázáno mít struhadlo na zeleninu, záložka, která je určena na čtení (svítí ve tmě), taktéž mi byla zakázána, rodina mi přinesla deku a opět mi byla zakázána. Je tu záchod, který dělí pouhý závěs, navíc když se mění tlak, tak silně zapáchá a celá cela se zamoří nechutným zápachem splašků a odpadem ze záchodů. Continue reading
Category Archives: Dopisy/Letters
Zápisky buřiče: Zmizení z dohledu státní moci (Lukáš Borl)
Že operace Fénix nebyla otázkou jedné noci a že policejní represe neustaly koncem dubna, je pro všechny známá věc. Překvapující či novou informací však může být, jak hluboko do našich životů zájem policie proniká. V zápiscích Lukáše Borla jste měli šanci přečíst si o životě pod neustálým dohledem.
V článku, který nyní přebíráme ze stránek Asociace Alerta, Lukáš Borl popisuje, jak pro něj policejní buzerace překročila únosnou mez. V tomto otevřeném dopisu popisuje, jak stál na rozcestí, kde se mu nabízely tři možnosti, a věděl, že se musí rozhodnout. Cítil, že kdyby to neudělal sám, zanedlouho by o jeho osudu mohli rozhodovat jiní.
Přejít do úplného undergroundu pochopitelně také nebylo jednoduché rozhodnutí, jak Lukáš ve svém dopise píše.
Jeho článek doporučujeme zejména všem, kteří stále věří, že žijeme ve svobodné společnosti.
Odchod Lukáše do ústraní je pro nás ztrátou, protože Lukáš byl aktivním anarchistou, soudruhem a kamarádem, který se podílel na chodu a organizování několika kolektivů a akcí. Známe ho také jako přítele, který dokáže podpořit, když je to třeba. Jeho odchod z našeho fyzického prostoru však neznamená, že zmizel nadobro, a jak sám píše, stále nás miluje a jsme součástí jeho života.
Borlíku, ať už jsi kdekoliv, jsme s tebou a i ty jsi součástí našeho života.
Touhu po svobodě represe nezastaví! Víme, že ani tebe ne 🙂
Репрессии продолжаются: Игорь Шевцов получил новое обвинение
Игорь получил ещё одно обвинение – на этот раз в соучастии в нанесении солидарного граффити на тюремную стену в Рузине, Прага, где содержится Петр, один из арестованных в апреле анархистов. Незаконное нанесение граффити по закону Чешской республики попадает под статью “Нанесение ущерба частной собственности” и является уголовным преступлением. Вот что пишет о обвинении сам Игорь: Continue reading
Návštěva Martina na Pankráci – 27.10.2015
Návštěva 27.10.2015, Martinova sestra
Tentokrát byl už Marťa ve svém “okýnku” připravený. Vždy když vcházím do návštěvní místnosti, vidím ty pohledy obžalovaných směřujícím k dveřím, v očích jde vidět ta obava – přijde mi někdo? Pak následuje aspoň u Marti velká úleva a nepopsatelná radost když vidí, jak tam vcházím. Obejmeme se, políbíme, předám čisté oblečení a deku vězeňské stráži a věnuji se jen a jen Marťovi. Povídáme si, sděluje si nové “zážitky” a popisujeme nové dění. V bufetu kde si může 1x týdně nakoupit mu vyhověli, a zajišťují mu tofu a různé sójové i veganské dobroty. Připravuje si z nich různé pokrmy. Začíná psát kuchařku ;-), povídá o tom s takovým nadšením a radostí. Říkal že začal psát i povídku, kterou mi po dopsání zašle. Nechám ji zveřejnit a jsem sama moc zvědavá, co v ní bude.
Povídá o tom jak si chtěl při úklidu vymést pavučiny které jsou vysoko v rozích. Požádal o velký smeták, ten mu byl zamítnut – vzhledem k bezpečnosti. Při převlékání postele požádal o novou deku které je pod prostěradlem – že už zrovna nevoní, má ji tam půl roku – zamítnuto, deku má na celou dobu. S fotbalem se taky nic nezměnilo, hrát ho nemůže, zamítnuto. VV Pankrác uvádí na svém webu že obvinění mají nárok na sprchu minimálně 3x týdně, lež, je to jen 2x týdně – bavíme se o tom jak se stále ohání nějakými předpisy, a při tom se jich nedrží. Jak se to komu hodí. Pak mě volá jeden z vězeňské stráže a vrací mi deku. Dohaduji se sním, ale chápu že nemám šanci….Jeho arogantní chování, vystupování, chápu to, snaží se mě zastrašit. Odcházím, nemá to smysl. Pak se ale ke mě obrátí jiný pracovník, díky bohu jeden z těch, co má ještě v sobě pochopení. Radí mi, ať si to vyřeší Marťa přes lékaře, pak by měl mít na deku nárok. Jsem ráda že i v těchto místech se najdou lidé, kteří dokážou být milí.
Ozve se “končíme”, loučím se, obejmeme se, opět políbíme, v očích nás obou se objeví smutek, loučení je vždy smutné. Stisknu mu ruku, a říkám “jsme s tebou i Petrem, všichni, drž se”. Otevřou se dveře které má v jeho návštěvním chlívečku a vidím, jak tam stojí stráž, drží pouta. Marťa nastavuje ruce, ohlídne se, a vidím tu bezmoc. Cítím tu záplavu emocí….
“Cesta” – báseň z vězení, Martin I.
Půl roku Fénixu – “Cela 309”, Martin I.
Zítra to bude půl roku od oné noci plné razií a zatýkání. Půl roku od policejní akce s označením Fénix. Fénix není rozhodně za námi. V této chvíli 7 lidí čeká na soud a někteří z nich mohou dostat až doživotní tresty. Dva z nich jsou stále ve vazbě a jejich podmínky jsou nezáviděnihodné (více informací najdete v brožuře Fénix nevstal z popela). V následujících dnech na ANTIFénix vydáme několik článků souvisejících s touto kauzou. Tři z nich jsou dopisy napsané Martinem I. Jeho pošta, jak sám píše, často chodí s velkým zpožděním. Martin popisuje hlad, šikanu a výhrůžky a další ponižování, které denodenně zažívá na vlastní kůži.
Czech embassy in Stockholm, Sweden.
Cela 309 (313,324)
Bzučák zabzučí, sen mi překazí. Minuta procitnutí, vzpomenout si nemohu. Pohled: kachličky, umyvadlo, stůl vidím jako první. Vstát těžko, tělo ztuhlé z noci prochladnuté, okno jako by nebylo. Continue reading
VÝZVA! – MARTINOVA SITUACE SE NEZLEPŠILA, NAOPAK!
http://vscr.cz/veznice-pankrac-26/informacni-servis-1616/nejcastejsi-dotazy-649/stravovani-odsouzenych-5901
O Martinově situaci jsme v rámci kampaně AntiFénix informovali už několikrát. Jeho strava se však nijak nezlepšila, díky čemuž se zhoršil jeho zdravotní stav. Na následujících řádcích je kopie části dopisu, který zasílá Martinova sestra “Veganské Společnosti”. Pod dopisem najdete typy jak (nejen) Martinovi pomoci, které jsme vydali už před několika měsíci, ale stále jsou aktuální. Vyzíváme k solidární pomoci! Continue reading
Ruzyňští holubi (Petr S.)
Přebráno z webu VAP.
Příroda mě stále a znovu přivádí k úžasu. Nejenom svou neuvěřitelnou schopností odolávat atakům lidské civilizace, ale také mnoha paralelami s lidským životem, které nám stále připomínají, že jsme její nevyčlenitelnou součástí.
Můj kontakt s přírodou byl díky mým “přátelům z ÚOOZ” v posledních měsících omezen na občasný pohled na pár stromů a několik trsů trávy rostoucí za vězeňskou zdí. Ještě vídám holuby poletující na vězeňském dvoře, zalétávající si sem každý večer pro svůj pravidelný příděl vězeňského chleba.
I takto značně omezený kontakt s přírodou však dokáže člověka alespoň trochu povzbudit – zvlášť, když se na vězěňský dvůr dostane také poštolka, která si vybere některého ze slabších holubů a začne na něj útočit. Tu a tam se tak stává. A bohužel občas i nedospělého, či naopak starého nebo nemocného holuba udolá. Avšak ne vždy! Je to velice emotivní, sledovat hejno holubů, které se zvedne z vězeňské střechy a odežene nezvaného predátora od svého druha.
Nevím, jestli je to obvyklé chování holubů, ale na ruzyňském vězeňském dvoře jsem to pozoroval již mnohokrát. Je to navíc o to zajímavější, že v případě, kdy jen tak poletuje kolem a nikoho nenapadá, tak holubi jen lhostejně poletují po dvoře a prakticky poštolku ignorují.
Nedá se přesně popsat pocit, který cítím při pohledu přes vězeňskou mříž, když holubí hejno odhání dravce a z ostatních cel přitom slyšíte: “Jóóó!” Museli byste to zažít – zvlášť když odněkud ze spodních pater někdo zakřičí: “ANARCHIE!”
POZDRAV OD IGORA!
Ahoj soudruzi,
dny ve vazbě probíhají pomalu. Cítím se v pohodě, bojuji za možnost stravovat se vegansky. Uvědomuji si, že někteří jsou v mnohem horší situaci než já a mají to mnohem těžší. Myslím na to a pomáhá mi to.
Děkuji za podporu. Odpor žije, boj pokračuje!
Igor
Migrace je přirozený jev (Petr S., věznice Ruzyně)
Následující úvahu napsal Petr S. v Ruzyňské věznici, a na svých stránkách jí zveřejnila skupina V.A.P.
“Slušní občané” se třesou strachy, zatímco senzacechtivá média sytí jejich každodenní realitu desítkami zpráv o milionech utečenců snažících se zaplavit právě ten “jejich” spořádaný kousek světa. Novináři se přitom neštítí uchylovat se k přirovnáním o hejnech sarančat pokoušejících se vyžrat bohatě zásobené evropské spíže a ledničky. A pokud pouhý strach o vlastní majetek není dost, pro jistotu ještě trochu pobrnkají na rasistickou strunu. Co na tom, že ve skutečnosti je mnoho věcí jinak, že se statisíce uprchlíků u italských břehů skutečně počítají na tisícovky. Slyšíme o snahách přisát se na “štědrý” sociální systém, ale méně se již dovídáme o tom, že je ochrana “pevnosti Evropa” miliardovým byznysem. Ale když nezafunguje ani ono zamlčování a překrucování skutečnosti, je tu další zaručený recept – a totiž, že je důvodem migrace jen ekonomická situace a nikoliv bezprostřední ohrožení života. Co na tom, že kvůli tomu podnikají strastiplné cesty s nejistým a mnohdy tragickým koncem. Continue reading