Že operace Fénix nebyla otázkou jedné noci a že policejní represe neustaly koncem dubna, je pro všechny známá věc. Překvapující či novou informací však může být, jak hluboko do našich životů zájem policie proniká. V zápiscích Lukáše Borla jste měli šanci přečíst si o životě pod neustálým dohledem.
V článku, který nyní přebíráme ze stránek Asociace Alerta, Lukáš Borl popisuje, jak pro něj policejní buzerace překročila únosnou mez. V tomto otevřeném dopisu popisuje, jak stál na rozcestí, kde se mu nabízely tři možnosti, a věděl, že se musí rozhodnout. Cítil, že kdyby to neudělal sám, zanedlouho by o jeho osudu mohli rozhodovat jiní.
Přejít do úplného undergroundu pochopitelně také nebylo jednoduché rozhodnutí, jak Lukáš ve svém dopise píše.
Jeho článek doporučujeme zejména všem, kteří stále věří, že žijeme ve svobodné společnosti.
Odchod Lukáše do ústraní je pro nás ztrátou, protože Lukáš byl aktivním anarchistou, soudruhem a kamarádem, který se podílel na chodu a organizování několika kolektivů a akcí. Známe ho také jako přítele, který dokáže podpořit, když je to třeba. Jeho odchod z našeho fyzického prostoru však neznamená, že zmizel nadobro, a jak sám píše, stále nás miluje a jsme součástí jeho života.
Borlíku, ať už jsi kdekoliv, jsme s tebou a i ty jsi součástí našeho života.
Touhu po svobodě represe nezastaví! Víme, že ani tebe ne 🙂