Petr Uhl, zdroj: http://blog.aktualne.cz/blogy/petr-uhl.php?itemid=25698

Igor Ševcov je občan Ruské federace z Irkutsku, který se v Praze učil rok česky a byl přijat ke studiu na Filozofickou fakultu UK. Letos v červnu byl obviněn ze zločinu obecného ohrožení a vzat do vazby jako podezřelý z pokusu o zapálení domu ministra obrany Martina Stropnického. V Rusku byl pokutován za organizování protivládních demonstrací, také na protest zabrání Krymu. Jako anarchista se vystupuje proti vládní podpoře nacionalismu, a pravoslaví a oslavování šlechty. Okolnosti případu ukazují, že byl obviněn neprávem.

A tuhle znáte? „K manželům sedícím na lavičce na pražském Staroměstském náměstí přijde černoch a ptá se: ‚Prepáčte prosím, môžete mi povedať, ako sa ide ku Staronovej synagóge?‘ Manželé mu ukážou cestu. Když odejde, řekne muž manželce: ‚To je hrozný, černoch, Slovák, a k tomu dokonce žid!‘“

Vtip vystihoval dobovou formu české xenofobie začátku 90. let, kdy se tu šířil odpor ke Slovensku (tedy Mečiarově Slovensku), na něž přece Češi doplácejí, a proti Slovákům odmítajícím demokracii a tržní ekonomiku bez přívlastků, kteří se chtějí od Čechů trhnout. Kumulace podezřelých okolností v muži z onoho vtipu, který byl zároveň černochem, Slovákem a židem, mi připomněla případ studenta Igora Ševcova z Irkutsku, občana Ruské federace (tedy Putinova Ruska) a zároveň anarchisty nebo, hrůza pomyslet, anarchopacifisty. Toho zadrželi na anarchistické demonstraci v Brně a soudce ho vzal do vazby jako obviněného ze zločinu obecného ohrožení (sazba je od tří do osmi let odnětí svobody), jehož se měl dopustit 7. června pokusem o zapálení domu českého ministra obrany Martina Stropnického v Praze-Suchdole.

Jak ze Švejka

Orgány činné v Ševcovově stíhání jsou tři muži – policista Vojtěch Motyka, který ho ze zločinu obvinil, dozorující státní zástupce Ladislav Malovec z Prahy 6 a soudce Kryštof Nový, jenž po přezkoumání důvodnosti stíhání vzal obviněného do vazby. Ve svých usneseních píšou, aniž se odkazují na důkazy, že se činu Ševcov dopustil tím, že onoho 7. června v době od třetí do čtvrté hodiny „mohl zcela odůvodněně úmyslně vyrobit nebo úmyslně pomoci opatřit (…) či přímo úmyslně vhodit do prostoru zahrady rodinného domu (…) nejméně jednu pivní lahev značky Bernard“.

Pro jistotu ho vzal soudce do vazby ze všech tří myslitelných zákonných důvodů, tedy do vazby útěkové, koluzní (obavy z maření vyšetřování) i předstižné, i když v usnesení neuvedl žádné obavy, jež by vyplývaly z jednání obviněného. Vše jsou jen spekulace. Na vodě je také podezření, že chtěl zapálit ministrův dům.

Tou absurditou – „Ševcov mohl vhodit“ – připomíná usnesení hlášení četnického strážmistra Flanderky z Putimě, proč by dobrý voják Švejk jako ruský špion určitě fotografoval nádraží, kdyby měl fotoaparát. Strážmistrova čeština je ale lepší, za Flanderku totiž hlášení napsal anarchokomunista Jaroslav Hašek.

V nepoškozené půllitrové lahvi, kterou někdo pohodil či položil do záhonku před chodník domu, byla prý směs draselného mýdla a aromatických uhlovodíků vykazující „druhově shodné znaky“ s automobilovým benzinem. A ten je přece podle zákona a vyhlášky „klasifikován jako látka nebezpečná, extrémně hořlavá, která je dle požárně a bezpečnostně technických charakteristik nebezpečných látek zařazena do I. třídy nebezpečnosti“. Takto nebezpečný je tedy ten automobilový benzin, dozvídáme se z policejního a soudního usnesení, ne ona látka v lahvi.

Kromě toho se tam našly střepy dalších tří lahví, které ale lidé z domu už den předtím hodili do popelnice. Jediným důkazem zůstává pachová stopa z lahve, služební fena jménem Rina ji údajně identifikovala jako pach Igora Ševcova. K pachovým stopám jsem skeptický od roku 1992, kdy byl na základě pachové stopy stíhán anarchista Petr Wohlmuth pro pokus o vraždu předsedy KSČM Jiřího Svobody. U soudu se pak ukázalo, že policejní mluvčí lhal veřejnosti, že Wohlmuth se k činu doznal. Trvalo sedm let, než ho soud definitivně očistil.

Věta usnesení, jež má být popisem skutku, je nesmyslná. Nejen Igor Ševcov, nýbrž kdokoliv přece „mohl“ do zahrady vhodit cokoliv, pokud nelze prokázat, že tam v noci být nemohl. A Igor Ševcov navíc požaduje, aby policie zajistila kamerový záznam od vchodu koleje v Suchdole, kde onu noc spal a kde jsou mříže na oknech. Ta to dělá liknavě. To tak, aby policie zajišťovala důkazy svědčící o něčí nevině!

Čas pro občanský odpor?

Igor Ševcov se hlásí k anarchismu, je v kontaktu s českými anarchisty a podle údajů ruské Federální bezpečnostní služby byl v Rusku opakovaně trestán za organizování neohlášených shromáždění. Česká policie už neuvádí, že šlo i o protesty proti anexi Krymu a že Ševcov veřejně kritizuje Putinovu a státní podporu nacionalismu, pravoslaví a oslavování šlechty a carismu. Policie ho spojuje i se žhářskými útoky takzvané Sítě revolučních buněk. Za Igora Ševcova se bere kampaň Antifénix, veřejně odhalující policejní zásahy proti anarchistům protestujícím proti válce a násilí a ta má stránky na stejném serveru, kde jsou kompletně zveřejňována sdělení Sítě revolučních buněk. Je to internetový server italských anarchistů, kam píší i čeští anarchisté. Jejich stíhání je podle obhájců zřejmě dalším vykonstruovaným případem v boji proti „levicovému extremismu“. To je nutno pěstovat jako protiváhu k pravicovému extremismu.

Zřejmě od ruské tajné služby přijala policie i teorii, že Igor Ševcov se tu rok učil česky – úspěšně se připravoval na přijímací zkoušky – ne proto, aby tu mohl studovat, nýbrž proto, aby tu i bez tlumočníka mohl uskutečnit své plány, tedy založení české odnože ruské „anarchobolševické skupiny“ pod názvem Autonomní akce. Její členové prý usilují o zničení státu a státního aparátu.

Věc Petra Wohlmutha jsem považoval jen za policejní omyl, ty se stávají. Až do roku 2008, kdy byla někdejší sekretářka vsetínského starosty Jiřího Čunka Marcela Urbanová stíhána pro křivé svědectví (jež ale bylo pravdivé), jsem se na rozdíl od doby před rokem 1990 s vykonstruovanými případy v této zemi nesetkal. Nyní jsou v tomto smyslu vážná podezření v trestních věcech českých anarchistů z akce Fénix a také Igora Ševcova, který je zřejmě jedním z prvních vězňů svědomí v České republice. Nastává asi znovu čas rozhodného nenásilného občanského odporu.

Lidové noviny 31. července 2015