Deník Referendum: “Jak se dělá terorismus”

Posted on by

Včera vyšel na deníku Referendum zajímavý článek od Saši Uhlové, ve kterém autorka dává do souvislosti různé informace, které se v posledních týdnech dostávaly na povrch skrze různé kanály. Ne s každým tvrzením souhlasíme a nezaručujeme pravdivost všech uvedených informací (zejména “faktů” přebraných z českých médií):

Jak se dělá terorismus

Až soudní jednání může vnést jasno do případu několika Čechů, kteří byli nedávno obviněni z přípravy teroru. Dosavadní výsledky zmatené policejní akce však podle zjištění Saši Uhlové ukazují spíše na vandalství či totální ztrátu rozumu.

Zastávali se lidí, jimž zaměstnavatel dlužil výplaty. Měli komunitní centrum, kde půjčovali knížky. Manželka hlavního organizátora šila hračky. Levicoví radikálové se navenek věnovali bohulibým aktivitám. Jenže loni začali zapalovat auta, popisuje server Lidovky.cz akci Fénix. Akci, při které policie s velkou pompou a nasazením zatkla jedenáct lidí, z toho šest lidí obvinila, a ještě další předvolala k výslechu.

Média policii pomohla vytvořit dojem, že cílem policejní akce bylo zneškodnit nebezpečnou celorepublikovou organizaci s názvem „Síť revolučních buněk.“ Postupně se však ukazuje, že pokud zde vůbec nějaká taková organizace je, policii se ji akcí Fénix zneškodnit nepodařilo.

Policie viní tři lidi z přípravy teroristického útoku na vlak. Organizátorem by měl být čtyřiačtyřicetiletý Petr S. a s ním jsou obviněni ještě Martin I. a Alexandra Š. Ti tři se měli připravovat na to, že hodí zápalnou láhev na jedoucí vlak. Radka P. a Katarína Z., které se s obviněnými znaly, jsou stíhány za nepřekažení trestného činu. Všichni se pohybovali kolem komunity VAP – Voice of Anarchopacifism.

Poslední obviněný za nedovolené ozbrojování kvůli údajnému přechovávání hromadně účinné zbraně v bytě je Aleš z Brna. Vše nasvědčuje tomu, že Aleš není v žádném vztahu k lidem, kteří jsou obvinění z přípravy teroristického činu. Souvislost je tu jediná, a to právě akce Fénix, což nutně vzbuzuje podezření, že ho policie do akce „přibrala“ proto, aby vytvořila zdání větší organizované sítě.


Ze zpráv, které se v médiích objevily, se mohlo zdát, že zatčení v Brně, Olomouci, Mostě a Praze byli členy jedné organizované skupiny. Foto repro DR
Revoluční sítě v policejních hlavách
S podobnou motivací mohla policie jednat v případě dalších zadržených a následně propuštěných. Ty propojuje zřejmě skutečnost, že na webech, se kterými jsou nějakým způsobem spojeni, objevila komuniké Sítě revolučních buněk. Ekologický aktivista Tomáš Z. z Olomoucka, při jehož zadržení asistovaly tři dodávky plné těžkooděnců, kteří byli vyzbrojeni samopaly, popsal svou zkušenost v rozhovoru pro Alarm.Tentýž den policisté zasáhli i v komunitním centru Ateneo v Mostě, kde zabavili mobilní telefony, oblečení, sportovní potřeby, nářadí, počítačovou techniku a různé publikace. Zadrželi zde Lukáše B. kvůli podezření z účasti na aktivitách Sítě revolučních buněk. Druhý den ho propustili.
Další zadržený Vítek D. se provinil tím, že byl v minulosti správcem serveru, na kterém bylo více webů a jedním z nich byly i stránky Asociace Alerta, která zveřejnila prohlášení o útoku zápalnou lahví. Kromě Alerty je zveřejnilo několik dalších webů, například Green Action. „Nebylo to nic příjemného. V půl šesté ráno mi zabušili na dveře. Když jsem otevřel, mrskli se mnou na zem a nasadili klepeta,“ popisuje Vítek své probuzení.„Pak už jsem jenom koukal, jak prolézají byt a hledají důkazy o tom, že jsem autorem nebo šiřitelem článků schvalujících činy revolučních buněk.“ Zabavili mu všechny elektronické přístroje, a nabídli mu, že když jim vydá hesla, nezabaví notebook jeho přítelkyni. „Řekl jsem jim na to, že oni jsou policajti a já sem anarchista a nedat jim hesla je můj jediný způsob, jak jim to neusnadnit. Přítelkyni naštěstí nechali aspoň jeden mobil, aby si mohla zavolat do porodnice, kdyby něco,“ vykládá Vítek.Pak ho odvezli do Bartolomějské, kde mu říkali, že si asi neuvědomuje, do čeho se namočil a že asi chce vidět svého syna vyrůstat, tak ať spolupracuje od začátku a soud k tomu prý přihlédne a skončí jen s podmínkou. Poté, co mu udělali fonozáznam hlasu, čerstvé otisky prstů a sňali pachovou stopu, nechali ho v cele do druhého dne, aby ho nakonec propustili bez obvinění. Je prý optimista a věří proto, že do tří let mu policie zabavené věci vrátí.Nikdo z těchto lidí nakonec ze spolupráce se Sítí revolučních buněk obviněn nebyl a ani Petr S. s nimi nemá podle všeho nic společného. Je obviněný z trestného činu teroristického útoku ve stádiu přípravy, tedy nedošlo k jeho dokonání ani k pokusu. Obvinění se vztahuje k přípravě útoku na vlak, nikoli k útokům na auta. Z tvrzení jeho přátel také vyplývá, že útoky Sítě revolučních buněk odsuzoval a považoval je za hrozné. Komuniké Sítí označoval za fanatické a povýšené.

Celá operace Fénix působí, jakoby policie chtěla dohromady dát různé nesouvisející záležitosti. K obviněným z Voice of Anarchopacifism přibrala Aleše z Brna a celé to pak zarámovala Sítí revolučních buněk. Vydatně pomáhala právě některá média, která vše odpálila bombastickými titulky. Prvenství hrály Lidové noviny, ze kterých podle prvních zpráv získal čtenář snadno dojem, že tu existuje rozsáhlá teroristická síť levicových extremistů. Postupem času se ale právě zde objevila i celá řada informací, které původní verzi nabourávají, jako třeba rozhovory s právníkem Petra S a právníkem Martina I.
Extremismus jako výhodný pojem
Odborník na extremismus, politolog Jan Charvát tvrdí, že už pojem extremismus je velice problematický. Podle něj v akademickém prostředí neexistuje shoda na tom, zda takový termín vůbec používat. Každopádně v zákoně nic takového není a neexistuje ani jedna jasná definice extremismu, kterou by všichni přijímali.Třeba ale právě politický koncept anarchismu se kryje s představou přímé demokracie, pak je tedy otázka, zda anarchismus jako takový lze považovat za něco, co je s demokracií neslučitelné.Užívání slova extremismus vyhovuje hlavně politikům, policii a médiím, která s ním mohou pracovat. „Z vědeckého hlediska nám ten termín nepomáhá, protože míchá dohromady nesourodé aspekty a navíc je pejorativní, má silný emocionální náboj,“ vysvětluje Charvát svou distanci od užívání pojmu extremismus. V českém akademickém prostředí ho používá hlavně politolog Miroslav Mareš z Brna, který vychází z německého konceptu bojující demokracie, a zřejmě i proto dlouhodobě spolupracuje s ministerstvem vnitra.Podle některých odborníků by však bylo lepší nahradit slovo extremismus, které v důsledku vlastně nic nesděluje, pojmem násilí z nenávisti. Ovšem policie na jedné straně může stíhat jenom konkrétní činy, nikoli názory, na straně druhé však za extremistu považuje každého člověka, který se hlásí k hnutí, jež policie definuje jako extremistické. Zda by se praxe policie změnou názvosloví změnila, je otázka. Další otázka je, není-li právě dosavadní přístup příčinou chování policie nejen k zadrženým, ale i k dalším lidem z anarchistického hnutí.Když Michal zvedne telefon, je tam ticho, nebo policie
Nepříjemnosti nezažili jen lidé, kteří jsou podezřelí, ale také ti, kteří mají být jen svědky: „V pět ráno toho 28. dubna zazvonili policisté nejdřív dole, pak nahoře s výzvou k podání vysvětlení. Probudili moje spolubydlící,“ popisuje Michal P., jeden ze svědků, jak si pro něj přišli. Odvezli ho na Ruzyň, kde ho vyslýchali tři hodiny. Nejdřív se ho ptali, zda zná některé lidi, zda ví, co plánovali a až po čase se začali ptát na útok na vlak. „V životě jsem o tom nic neslyšel, a kdybych slyšel, považoval bych to za blbej vtip,“ tvrdí Michal. Když si přečetl, o co v obvinění jeho známých jde, přišlo mu to natolik absurdní, že se rozhodl vypovídat. Policisté mu také vyhrožovali, že pokud vypovídat nebude, stane se ze svědka obviněným.

Michalovi vadí, že mu v posledních dnech neustále zvoní telefon z neznámých čísel. Když ho zvedne, je tam ticho, nebo se ozve policie. Telefon raději přestal používat. Celkově se zdá být přístupem policie znechucený, což je také důvod, proč se rozhodl o své zkušenosti mluvit.

Vyslýchající se také hodně zajímali o Síť revolučních buněk. Naznačovali spojitost, a že jdou po lidech, kteří zveřejňovali jejich prohlášení. Hodně se Michala ptali na weby a administrátory stránek. „Pochybuju, že za Sítí revolučních buněk stojí někdo z anarchistického hnutí, celou dobu jsem se přikláněl k tomu, že je to policejní provokace,“ formuluje Michal názor, který mezi anarchisty není ojedinělý.

„Když jsem jim řekl, že si to zapalují sami, začali se hrozně rozčilovat,“ popisuje atmosféru při výslechu. Sám byl také proti tomu, aby se komuniké Sítě revolučních buněk zveřejňovala. A nebyl sám. Všude tam, kam emaily ze „Sítí“ došly, se diskutovalo, zda se mají zveřejňovat. Někde převážil pocit, že je třeba o všem informovat, i když s akcemi nesouhlasí, na jiných webech ale prohlášení nezveřejnili.

Také podle Jana Charváta není existence rozsáhlé sítě příliš pravděpodobná. „Když jsem četl první komuniké Sítě revolučních buněk, myslel jsem si kvůli jazyku, který používají, že je to provokace,“ vzpomíná Charvát.

Dnes nevylučuje žádnou možnost. „Umím si představit, že to může existovat, stejně tak si umím představit, že je to řízená provokace, čistě teoreticky si umím představit i variantu „operace pod falešnou vlajkou“ tedy útoků, které provádějí lidé z krajní pravice, kteří napodobují anarchisty. Tomu by odpovídal fakt, že nikdo o Síti revolučních buněk v anarchistické scéně neví. Je to poměrně nepravděpodobné, ale v rámci tohoto podivného případu je to podle mého soudu dobré zmínit,“ přemýšlí Charvát, nicméně každopádně se podle něj nejedná o žádnou velkou organizaci.

Podle Charváta je patrná demilitarizace už tak nepříliš militantní levicové scény. Některé radikálnější organizace zanikly, jiné se věnují osvětové činnosti a i ten squatting se z klasického obsazování domů proměnil ve vyjednávání o Klinice.

„Není tu žádná skupina stojící na tzv. povstaleckém anarchismu,“ tvrdí politolog a dodává, že pokud skutečně nějaké „Sítě revolučních buněk“ existují, bude se jednat o akci pár lidí, kteří dokázali svou činnost utajit, což je věc v českém prostředí velmi obtížná.

Auta hoří dál

Poslední komuniké je stejné jako ty před tím, ale z předposledního komuniké s názvem Auto před Řízkárnou pohltil oheň, které přišlo už po operaci Fénix, vyplývá, že se buňka Abrek Zelimchan Sítí revolučních buněk pouze inspirovala. „Neskrýváme radost ze dvou žhářských útoků proti Řízkárně provedených Revolučními buňkami v březnu 2015. Inspirujeme se a připojujeme se ke společné praxi,“ píší žháři z „nové buňky“.
Anarchistům, kterých se policejní represe dotkly, to připadá podivné. A speciálně těm, kteří se angažují, aby majitel Řízkárny zaplatil nevyplacené mzdy, je útok jejich jménem nepříjemný. Očekávají, že bude záminkou k dalšímu kolu represí, protože už na jaře bylo několik z nich předvoláno k výslechu kvůli tomu, jestli nemají něco společného se Sítí revolučních buněk.

Nejúspěšnější hledač teroristů v Čechách je policista Bretschneider (na obrázku vlevo), který se proslavil hlavně zatčením hospodského Palivce za posraný obraz císaře pána. Na obrázku s Josefem Švejkem, taktéž teroristou. Foto repro DR

Z pacifisty teroristou…

Nebyli-li skutečně lidé z Voice of Anarchopacism, ani nikdo další ze zadržených, napojení na Sítě revolučních buněk, a vše tomu nasvědčuje, zůstává stále nezodpovězená otázka, jak je mohlo napadnout házet zápalné láhve na vlak. Útok, který měli plánovat, nezrealizovali, a je otázka, zda ho ve skutečnosti vůbec kdy realizovat měli.

Podle dostupných a neověřených informací někteří z obviněných měli snad zkoušet něco, co souvisí s útokem. Údajně u toho měl být i někdo další, nebo snad dokonce více lidí. Tento člověk nebo lidé ovšem stíháni nejsou, ačkoliv policie ví, o koho se jedná. Hranice mezi nácvikem teroristického útoku a zkoušením čehosi v lesích je značná, ale ne každý ji musí pochopit správně. Ten, kdo má bytostný zájem na vykázání výsledků policejní práce, samozřejmě ztrácí v dlouhodobém „čekání na případ“ schopnosti nadhledu.

Setkávám se s Katarínou Z., která je sama obviněná z nepřekažení trestného činu, a která není ve vazbě. Policie ji zadržela o den později než ostatní, protože v den zásahu byla na Slovensku. „Nevěděla jsem, že mě obviní, byl krásný slunečný den a já se pořád smála,“ popisuje svoje zatčení. „Odmítla jsem vypovídat, ale oni ani nechtěli, abych něco říkala, nijak mě nenutili,“ diví se Katarína tomu, že je sice obviněná, ale policii vlastně ani nezajímalo, co by jim mohla říct.

Vypráví o „konspiračním bytě“, kam mohl přijít kdokoli z ulice a také tam různí lidé chodili. Někdo přišel jednou, dvakrát, když se chtěl zapojit do nějaké akce, roznášet letáky, například. Jiní chodili pravidelně. Každopádně to podle Kataríny, ani podle dalších nebylo místo vhodné k tomu, aby se v něm plánovaly jakékoli tajné akce.

Ptám se Kataríny na Petra S. Zapíná počítač a chce mi ukázat písničky jeho kapely. „A právě tímhle mě vždycky štval!“ vykřikne, když hledá na Youtube píseň Voice of Anarchopacism Bojovat neznamená válčit, ale místo ní se jako první objeví píseň Zpráva komu? Společně posloucháme slova Ti co jsou za hradbou šedivých antonů, jsou lidé jako my, co chtějí žít.

„Takový přesně on je, vždycky říkal, že nesmíme soudit ani ty policajty, že máme trpělivě rozdávat letáky, že to časem pochopí a přejdou na naši stranu,“ ulevuje si Katarína. „A já mu říkala, vždyť jsou to fízlové! Petr je přesně ten magor, který věří v dobro každého člověka,“ vykresluje Katarína povahu údajného teroristy. Není jediná, kdo o něm mluví jako o člověku, který neměl rád násilí a byl vždy pro smírné řešení. Nikdo z těch, kteří se s ním stýkali, si neumí představit, co by ho mohlo vést k tomu, že by se rozhodl k něčemu tak bláznivému a nereálnému jako by byl útok na vlak zápalnou lahví.

„Někdy jsme ve vzteku říkali, hodil bych tam bombu, takový ty řeči, co se vedou, ale nikdy nerealizují, a on vždycky říkal, že násilí není cesta,“ vzpomínají na něj další a shodují se, že představa Petra jako teroristy je pro ně neuvěřitelná.

Z médií víme, že ve skupině byl minimálně jeden policejní agent, což samozřejmě vyvolává otázku, do jaké míry byl útok na vlak iniciativou lidí z Voice of Anarchopacifism a do jaké míry se jednalo o policejní provokaci. Podle právníka Martina I. měli být agenti dokonce dva. Petr S. se však alespoň z vyprávění jeví jako hodnotově pevně ukotvený člověk, proto je obtížné si představit, že se nechal zmanipulovat, aby se pokoušel zápalnou lahví zneškodnit vlak.

Jak dopadne soudní líčení s „anarchopacifistickými teroristy“ se nedá odhadnout. Záleží na tom, jaké skutečnosti ještě vyjdou najevo a jakou váhu jim soudci budou přikládat. I kdyby se nakonec ukázalo, že plánování útoku proběhlo trochu jinak, než se nám snaží prostřednictvím médií sugerovat policie, zůstanou všem zúčastněným traumatické zážitky a cejch extremistů. I všichni ostatní, kteří zažili nepříjemné probuzení v brzkých hodinách, třeba jen proto, aby vypovídali jako svědci, mohou být natolik znechucení, že už se nebudou chtít společensky angažovat. Z tohoto hlediska může být tedy mimořádně podivná operace Fénix úspěšná. (pozn. redakce Antifénix: my však věříme, že z této zkušenosti může celé hnutí vyjít jednotnější a silnější, přinejmenším zkušenější)