Po více než dvou letech skončilo hlavní líčení v kauze nazvané Síť revolučních buněk. Obžalovaní byli zproštěni obžaloby, pouze jeden z nich byl uznán vinným za drobné delikty, a soud upustil od jeho potrestání.
Zproštěním obžaloby skončilo v pondělí 28. června hlavní líčení s pěticí mužů obžalovaných ze zločinu založení, podpory a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka v souvislosti s činností údajné Sítě revolučních buněk. Poprvé se do povědomí veřejnosti Síť revolučních buněk dostala koncem dubna 2015, kdy policie provedla zátah mezi anarchisty, zadržela jedenáct lidí, u kterých provedla domovní prohlídku, a desítky dalších předvedla a vyslechla. Svou akci tehdy policie prezentovala v médiích jako úspěšný zásah proti teroristům a zpočátku Síť revolučních buněk ve svých vyjádřeních zmiňovala společně s kauzou plánovaného útoku na vlak, kterou nazývala Fénix. Později byly obě kauzy rozděleny a soudní řízení s anarchisty, kteří měli plánovat útok na vlak, skončilo na jaře roku 2018 osvobozujícím pravomocným rozsudkem.
Solidární sítě a Řízkárna
V roce 2014 se skupiny jménem Mostecká solidární síť a Solis Praha angažovaly ve prospěch bývalých zaměstnanců restaurace Řízkárna. Někteří bývalí zaměstnanci si stěžovali, že jim majitel Vladimír Krulec nezaplatil celou mzdu a obrátili se na aktivisty z těchto uskupení, kteří po vzoru podobných iniciativ v jiných zemích začali pořádat demonstrace a také majiteli psát, že má mzdu svým bývalým zaměstnancům zaplatit. Od počátku roku 2015 začaly chodit majiteli Řízkárny výhrůžky, později mu někdo zapálil auta. Aktivisté z obou solidárních sítí se k těmto útokům ale nehlásili, naopak tvrdili, že kvůli nim museli přestat se svými akcemi, které byly sice nátlakové, ale nenásilné.
V Mostecké solidární síti se angažoval i Lukáš Borl. Ten byl poprvé zadržen v rámci akce Fénix na jaře roku 2015, ale vzápětí byl propuštěn. Policie ho nicméně podezírala, že zapaluje policejní auta a že píše komuniké Sítě revolučních buněk, zveřejňuje je a vyhrožuje Krulcovi a Lukáše Borla sledovala i poté, co byl zadržen a propuštěn. Borl se koncem roku 2015 rozhodl utéct a skrýval se. Z jeho výpovědi u soudu, stejně jako z blogu, který před útěkem zveřejňoval, vyplynulo, že měl vážné obavy, aby také nebyl obviněn ve vykonstruovaném procesu, při kterém by mu mohl hrozit vysoký trest, podobně jako tomu bylo v případě údajného útoku na vlak. Počátkem září 2016 ho zadržela policie v Mostě a byla na něj uvalena vazba. Po osmi měsících byl Borl z vazby na kauci propuštěn a na soud už čekal na svobodě.
Druhý proces
Druhý proces s údajnými aktéry takzvané Sítě revolučních buněk, v rámci kterého byli obžalováni i dva účastníci prvního soudního řízení Petr Sova a Martin Ignačák, začal až rok po skončení první kauzy Fénix. Na rozdíl od údajného útoku na vlak, který podle soudu nikdo spáchat nechtěl, někdo v letech 2014 a 2015 skutečně zapaloval policejní auta a později i auta majitele Řízkárny a také o těchto činech psal komuniké podepsaná různými buňkami Sítě revolučních buněk. Tato komuniké pak rozesílal mailem různým anarchistickým skupinám a některé z nich je zveřejňovaly na svých webech.
Soudní řízení s údajnou Sítí revolučních buněk probíhalo víc než dva roky v Mostě, odkud pochází hlavní obžalovaný Lukáš Borl. Ten měl podle policie zapalovat auta, psát komuniké Sítě revolučních buněk a šířit je, vyhrožovat majiteli Řízkárny Vladimíru Krulcovi, prokazovat se pozměněným dokladem totožnosti a také posprejovat budovu věznice nápisy „Touhu po svobodě represe nezastaví“ a „Smrt státu“. Další tři obžalovaní (Petr Sova, Lukáš Novák a ekologický aktivista, který na internetu vystupuje pod pseudonymem Tomáš Zelený) byli obžalováni z toho, že komuniké Sítě revolučních buněk publikovali na internetu. Poslední obžalovaný Martin Ignačák pak měl spolu s Lukášem Novákem šířit brožury povstaleckého anarchismu.
Co se týká internetové komunikace, byla argumentace obžaloby založena na tom, že obžalovaní měli stejné IP adresy, jako ti, kdo zveřejňovali komuniké. Obhajoba během soudu ukázala, že obžalovaní používali anonymizační síť TOR, která generuje velmi omezený počet IP adres, jež se stále opakují. Podle obhajoby proto nelze dovozovat, že pokud je jedna IP adresa použitá například při posílání mailu a jindy zase při vkládání komuniké na web, jedná se o tutéž osobu.
Argumentaci obžaloby, která tvrdila, že ke zmíněným webům, kde byla zveřejňována komuniké Sítě revolučních buněk, měli přístup pouze obžalovaní, vyvracela obhajoba předvoláním svědků, kteří potvrzovali, že k administraci webů mělo naopak přístup více osob. Obžalovaný Martin Ignačák se proti svému obvinění prostřednictvím svého obhájce hájil tím, že brožury, které u něj policie našla, nechtěl distribuovat, a také tím, že právě tyto brožury mu zabavili během zátahu před prvním soudním líčením a posléze mu je vrátili, neboť nebyly nadále důležité pro další trestní řízení.
Kritika kapitalismu není odmítáním demokracie
Všichni obžalovaní se hájili také tím, že povstalecký anarchismus není hnutím ve smyslu trestního zákoníku. To vyplynulo z posudku znalce Miroslava Mareše, podle kterého Síť revolučních buněk nevykazuje strukturální znaky samostatného hnutí, protože z dostupných textů není zjevná dostatečná míra vnitřní struktury a hierarchie. Mareš současně vyvrátil i to, že ideová náplň publikovaných prohlášení splňuje požadavek na naplnění znaku, „který prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka, nebo hlásá rasovou, etnickou, národnostní, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob“, a kladl důraz na to, že útoky směřovaly proti majetku spojenému s represí, a nikoliv proti lidem. „Kritika kapitalismu nemusí být a priori spojena s odmítáním parlamentní demokracie nebo demokracie i v širším slova smyslu,“ uvedl dále Mareš u soudu.
Skutečnost, že měl Lukáš Borl zapalovat auta, nebo dveře provozovny společnosti DD Technik, dokazovala policie pachovými stopami, které nalezla v blízkosti zapálených aut dveří provozovny. Deklarovaných útoků Sítě revolučních buněk bylo šestnáct, Lukáš Borl je obžalovaný ze tří z nich. Obhajoba poukazovala na to, že pachové zkoušky byly provedeny podle staré metodiky, která podle studie České zemědělské univerzity, jež byla provedena jako důkaz, vykazuje pravidelně třicetiprocentní falešnou pozitivitu.
Autorství komuniké Sítě revolučních buněk bylo určeno na základě znaleckého posudku, podle kterého je Lukáš Borl autorem většiny sporných textů. Obhajoba však argumentovala tím, že neexistuje žádná ověřovací studie nebo metastudie, která by validitu této metody ověřovala a stanovila míru jistoty a případnou procentní falešnou pozitivitu. Sama znalkyně nebyla u soudu schopna uvést jediný příklad, při kterém by byl někdo odsouzen na základě jazykové analýzy textu jako usvědčujícího důkazu.
Obžalovaný Lukáš Borl se v přípravném řízení i u soudu přiznal ke dvěma skutkům. Vypověděl, že skutečně posprejoval dveře věznice nápisy „Touhu po svobodě represe nezastaví“ a „Smrt státu“. Přiznal se také, že se prokazoval pozměněnými doklady totožnosti. Škodu, kterou obžalovaný způsobil posprejováním věznice, uhradil. Poškozená, tedy posprejovaná, věznice písemně souhlasila s tím, aby trestní stíhání bylo skončeno narovnáním. Soud Borla v těchto dvou bodech uznal vinným, ale upustil od potrestání. Podle předsedkyně senátu Dagmar Šebkové nebyly skutky závažné a také se staly už před dlouhou dobou.
Státní zástupce Václav Richter odmítl odpovědět na otázky Alarmu s tím, že se nejedná o seriózní médium. Po dobu soudního líčení nekladl obžalovaným a svědkům otázky. Ve své závěrečné řeči zopakoval argumenty obsažené v obžalobě s tím, že je považuje za prokázané, a nereagoval na zjištění, která přineslo hlavní líčení. Přestože obžalovaným původně hrozily vysoké tresty, a to až deset let vězení, navrhl všem bez rozdílu trest odnětí svobody v trvání tří roků, jejichž výkon by byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání rovněž tří roků. Soud však obžalované osvobodil. Rozsudek není pravomocný, státní zástupce se na místě odvolal.
Autorka je redaktorka Alarmu.