Z dopisu od uvězněného anarchisty Lukáše Borla.

Je pátek 9.9.2016 večer. Sedím v cele a užívám si pocity, co ve mě probudil hlučný protest před věznicí. Skončil před chvílí a je to druhá solidární akce takového druhu za tento týden. Týden se sice blíží ke konci, ale anarchistický boj nekončí. Tam venku je důkaz, říkám si.

Nevím, jestli lidi na tom protestu slyšely hlasitou odpověď vyslanou z okna mé cely. Vím ale, že spojení mezi námi po mém zatčení nebylo narušeno. Nepochybuji o tom a užívám si radost, co mnou divoce cloumá. Díky vám všem! Za vaší solidaritu.

Dneska budu usínat s pocitem blaženosti. Těším se až se všichni potkáme v těch nejdivočejších snech. Vím, že až se probudím ucítím vás v cele. Vy mě zase ucítíte vedle sebe tam venku. Ať budete kdekoliv, zůstaneme i nadále pospolu uvnitř bitev za svobodu. To vše navzdory zdem, co mezi námi staví.

Pocítil jsem vaší solidaritu a jsem za to vděčný. Zasílám vám tento solidární pozdrav a nepřestávám na vás myslet.

Sobota 10.9.2016
Přesně jak jsem očekával. V sobotu ráno se probudím s dobrou náladou a plný životní síly. To je pokračující důsledek solidárního protestu před věznicí v Litoměřicích. Tyhle akce v sobě zkrátka mají přesně to, co člověk za mřížema potřebuje.

Když píšu tyhle řádky, jsou tu v cele mí přátelé. Vím to. Nevidím je, ale cítím. Naše cela je prý určena pro dva lidi. Jenže nás tady jsou teď stovky aniž by si to bachaři uvědomovali. Jsem tu já, další vězeň a mnoho dalších lidí z různých koutů světa. Objímáme se, vzájemně o sebe pečujeme, komunikujeme, plánujeme, organizujeme… Chtěli nás rozdrobit a izolovat. My místo toho dál držíme pospolu. Naši nepřátelé to asi nesou dost těžce. Tak moc se snaží nás rozdělit ale vazby i vztahy mezi námi stále trvají. A nejen to. Upevňují se.

Nepřátelé prohrávají další bitvy a já si užívám radostné pocity. Cítíte mou přítomnost tam venku mezi vámi? Myslím, že ano. Já cítím také a moc mě to těší.
Solidarita žije, boj pokračuje!
Lukáš Borl z vazební věznice v Litoměřicích