Martin Ignačák je jedním z anarchistů obviněným v kauze Fénix z tzv. teroristického útoku ve stádiu přípravy. V praxi to znamená, že Martin a jeho parta přátel byli infiltrováni tajnými agenty, kteří ve skupině začali rozšiřovat nápady o militantnějších taktikách, všechno tajně nahrávali a jednoho dne přišli s nápadem hodit zápalné láhve na nákladní vlak s vojenskou technikou. Martin dnes slaví 30. narozeniny. Zatím probíhají soudní jednání a Martin nebyl odsouzen, ale i tak jsou to už jeho druhé narozeniny za mřížemi. V následujícím rozhovoru, který jsme s Martinem nedávno připravili, jsme si povídali o vězeňské rutině, veganském jídle, hladovce, formách podpory, bachařích nebo třeba Klinice. Přejeme Martinovi k narozeninám všechno nejlepší. Pokud ho chcete podpořit, jeho kontakt naleznete zde.

Chtěl by ses na začátek nějak představit, říct něco o sobě, zejména pro ty, kteří tě neznají?

Tak jmenuju se Ignačák Martin, je mi 29 let (dnes 30 pozn. red.), anarchista, vegan a venku jsem dělal různé sportovní aktivity, sociální pomoc vyloučeným a usiloval jsem o vyplacení mezd u různých zaměstnanců, kteří byli ošizeni svými šéfy.

Jak probíhá klasický vězeňský den? Liší se třeba nějak víkendy od pracovních dnů?

No, vlastně jsou všechny dny stejný. Člověk má ráno v šest budíček, potom je raport, předání pošty a různé vyřízení žádostí. Pak je klid a následně v jedenáct oběd, kterej je nechutnej (smích). O půl jedný začíná vycházka na hodinu a půl a pak nás zavřou zpátky do cel a to je všechno. Potom jsou aktivity jako fotbal, televize a další.

A to je jak často?

Fotbal jednou týdně a televize taky jednou týdně. Prostě jeden den v týdnu všechny ty věci.

Jak to ve vězení probíhá s hygienou?

To je dost šílený, koupelna je celá plesnivá a sprchy připomínají prostě, nevim co, jako v kriminále.

Jak často se můžeš umývat?

Dvakrát týdně.

Už padlo, že jsi vegan, to znamená, že nekonzumuješ žádnou stravu živočišného původu. Jak je to momentálně s jídlem ve vazbě? Co třeba ostatní vězni, staví se k tvému veganství nějak?

No, staví se k tomu docela normálně, že to je moje volba, diskutujeme nad tím. Ty diskuse probíhají v rámci celkové stravy. Tou hladovkou jsem chtěl vyburcovat i ostatní, aby chtěli to samé, stejnou výživovou hodnotu, ať už jí maso, nebo jí cokoliv, nezáleží na tom. Vazební věznice si je vědoma, že porušuje lidská práva, ale nerespektuje je v žádném případě. Jinak strava spolu s tím individuálním balíkem jde, ale rozhodně to neřeší situaci, kdy vazební věznice stravu odepírá.

A co tedy můžeš jíst?

Rýži a brambory, zbytek odmítám. Sýry, jogurty a takové věci dávám druhým vězňům, kteří venku nikoho nemají a jsou odkázání sami na sebe.

V dopisech jsi psal, že jsi nemohl hrát fotbal, odepřeli ti jógamatku a další naschvály. Už se to zlepšilo? Máš teď nějaké sociální a sportovní vyžití kromě toho, co jsi zmínil?

Povolili mi fotbal, zrušili mi ty bezpečnostní podmínky…

Kdy k tomu došlo?

No, až po patnácti měsících. Pouta už běžně nenosím, jenom když jdu na návštěvu, tak mi je dávají. Chodím odděleně od ostatních vězňů.

Pokaždé, když jsme u tebe na návštěvě, čteš široké a rozmanité spektrum knížek. Tomu jsi přivykl až ve vězení, nebo jsi byl náruživý čtenář odjakživa?

Nebyl jsem, ale tady je na to čas a trošku se vzdělávat, číst si různé žánry a trošku se dívat na ten svět z jiného úhlu, to se hodí. Prostě je tady moře času, když člověk tráví 22,5 hodiny v cele velké přibližně tři na osm metrů.

Před časem rozhodl Vrchní soud o tvém propuštění, ale státní zástupce se odvolal a jako argument použil téměř až kádrový posudek na tvou sestru. Odvolací soud na tuto argumentaci dal a ty jsi zůstal ve vazbě.

Na to jsem reagoval vyhlášením hladovky, protože jsem to bral už pouze jako snahu udržet mě za mřížemi za každou cenu a nadále na mě vyvíjet v určitým smyslu nátlak. Vlastně od Vrchního soudu přišlo rozhodnutí, ale ten se o tom posudku nezmiňuje. To ale neznamená, že ho to neovlivnilo. Těch patnáct měsíců pořád opakujou, že mi hrozí trest nad osm let, přičemž už tohle je pádný důvod vazby. Jinačí důkaz vlastně není.

Když ses rozhodl pro hladovku, bylo to těžké rozhodnutí? Jaké to bylo a jak se teď s odstupem času cítíš?

Rozhodně bylo těžký se na to připravovat. Rozmyslet si a uvědomit si, co vlastně bude následovat další dny. Ten týden byl každopádně náročný, ale po týdnu si tělo zvyklo, že nepřijímá žádnou stravu a živiny, a tak jsem pocítil takovou únavu. Ten týden je každopádně náročnější než ty další dny, vlastně člověk už nemá sílu na nic.

Jak jsi zvládal psychicky ukončení hladovky?

Byl jsem zklamán, ale rozhodně to mělo nějakej důvod, skrz mou mámu.

Vnímáš to nějak, dostávají se k tobě informace o tom, co se děje, víš o hlukových demonstracích za zdí a o dalších akcích podpory?

Určitě, určitě a velice mě to povzbuzuje a dodává sílu dál bojovat.

Akce nejen na tvoji podporu a proti represím probíhají už od začátku Fénixe. Mohli jsme se mimo jiné dočíst, že někdo zapálil policejní auta jako gesto vyjadřující nesouhlas s tvým uvězněním. Hodně lidí začalo říkat, že se určitě stavíš proti a Síť revolučních buněk mluví za tebe. Síť ale oponovala a tvrdila, že za tebe neřekla ani slovo. Ostatně tvrdit, že sis to určitě nepřál, je samo o sobě mluvení za tebe. Síť prý jednala sama za sebe. Když jsi držel hladovku, skupina působící pod názvem Black June zase nahlásila na čtyři místa bombové poplachy, které se ukázaly falešné. Díky tomu se informace o tvé hladovce dostala i do mainstreamových médií. Přesto tuhle akci velká část hnutí zkritizovala. Víš vůbec o těchto podpůrných akcích a reakcích na ně? Četl jsi o tom a chceš se k tomu vyjádřit nebo něco vzkázat?

O těch akcích vím, ale nevím, jak na ně reagují ostatní lidi z hnutí. Rozhodně kvůli tomu nebrečím nebo nesmutním, dějou se i mnohem horší věci a stát rozhodně není nevinnej a není svatej. A veškeré vyjádření, nemám potřebu se k tomu dál vyjadřovat. Ty akce jsou individuální a záleží na každém, jak vyjádří podporu.

Brzy bude soud, jaký očekáváš průběh?

Náročný.

To mi přijde výstižné.
Díky velikosti represe a hladovce se o tvém případě mluví hodně i na mezinárodní úrovni. Probíhaly různorodý akce i u českých ambasád několika zemí. Ve dnech soudu se bude vyhlašovat další mezinárodní výzva k solidárním akcím. Je nějaký druh podpory, který by sis hodně přál nebo je nějaký druh podpory, o který vůbec nestojíš?

Asi ne, prostě to záleží na každém, nebudu někomu říkat, co má dělat. To je proti mé životní filozofii.

Sleduješ případ Igora Ševcova?

Ano, sleduju, je to blízký kamarád a pevně věřím, že všechno dopadne dobře.

Igor se za tebou chtěl dokonce zastavit, ale návštěvu mu zakázali. Chtěl bys mu prostřednictvím rozhovoru něco vzkázat?
Občas si píšem dopisy. Tady je vlastně ukázka toho, k čemu slouží ty přestávky, že vlastně rozdělujou, odlučujou lidi, kteří se maj rádi, cítí k sobě vztah, kamarádí se. To je tady názorný příklad toho všeho, co tvoří stát.

Víš o odchodu Lukáše Borla do takzvaného undergroundu? On na svém blogu psal, že ti posílal dopis, ale že ti asi nepřišel. Pokud Lukáš bude číst tento rozhovor, co bys mu chtěl vzkázat?

Ať se drží.

Policie teďka vynakládá nemalý úsilí Lukáše dopadnout a při jedné z domovních prohlídek v Brně se ukázal jako jeden z detektivů jeden z infiltrátorů. Jaké to vlastně bylo zjistit, že vaši soudruzi nebo kamarádi byli agenti. Ty jsi dokonce říkal v jednom rozhovoru, že už jste to tušili dopředu, ale mysleli jste, že je přechytračíte. Je to pravda? A jak to vnímáš teď?

O tom se teď nechci rozepisovat, ale k tomu agentovi, co tam byl, co dělal ty domovní prohlídky, k tomu bych se vyjádřil. Je to prostě neurvalost a prostě totální drzost, která obsahuje snad všechno. Člověk, který prostě chce stáhnout, takový hnus.

Sleduješ hnutí okolo sociálního a autonomního centra Klinika?

Ano, sleduju, ale moc informací nemám, takže nemůžu adekvátně reagovat na nějaké věci. Ale rozhodně bych chtěl reagovat na jednu aktivistku, která o anarchistickém hnutí řekla, že anarchisté neusilují o odstranění státu.

Kdes to četl?

V rádiu to bylo. A právě toto mi nepřijde fér vůči dalším soudruhům a soudružkám, kteří čelí represím po celém světě. Je to prostě takový divný.

Mě to přijde zvláštní hlavně ve chvíli, kdy Klinika tolik pomáhá uprchlíkům a je úplně jasné, že kdyby nebyl stát, tak ty lidi nejsou legální a nelegální že jo. Nic jako nelegální uprchlíci by neexistovali ani by nebyly hranice.

No jasně, to je jenom vlastně nástroj odloučení a izolace lidí.

Hele, máš celu sám, nebo ji s někým sdílíš?

Mám celu sám. Po určitém rozhodnutí jsem si napsal, že chci být prostě sám, neboť nejednou se stalo, že do cel nasadili konfidenty, odposlechy a různý jinačí tlaky, aby se lidé přiznávali nebo aby se dozvěděli nějaké informace. Nechci, aby byl nějaký práskač se mnou na cele.

A nějaké kamarády mezi vězni máš?

Kamarádi jsou, ale většinou v obecném měřítku. Prostě pomáháme si, ale o konkrétních věcech se příliš nebavíme.

Cítíš nějakou solidaritu i uvnitř? Od vězňů, co jsou tady?

Solidaritu si uznáváme navzájem, není to prostě tak, že su nějakej politickej- Většinou je to zkrátka vzájemný.

Když jsou venku akce, zdravíme pochopitelně všechny vězně. Minule nám mávali. Rezonuje to nějak?

Je to pozitivní, to určitě. Ti vězni se díky tomu necítí tak osamoceně. Mají pocit, že tam venku je někdo, kdo poukazuje na nějaký problémy.

Očekávám, že jako anarchista jsi proti jakékoliv formě nadvlády, zároveň bych si trochu myslel jako laik, který nikdy ve vězení nebyl, že když jsi tady jako nejdéle vazebně držený vězeň, že budeš mít relativně vysoký status. Existuje nějaká hierarchie?

Ne, vůbec. Akorát od vězeňské služby, ale to jsou výjimky. Celou dobu vidím, že někteří dozorci se mnou mluví narovinu a jsou v pohodě, ale někteří jsou arogantní. Takže záleží na člověku. Mezi vězni nějakou hierarchii vůbec necítím.

Změnil se za těch patnáct měsíců přístup vězeňské služby?

Určitě, určitě se změnil. Ač to nerad říkám, ale je to teď trošku lepší než na začátku. Na začátku jsem měl měsíc izolaci, po převezení do Pankráce byl ten měsíc tady jeden z nejhorších. Spolu s hladovkou.

Není nic špatnýho na tom přiznat, že mezilidské vztahy se zlepšily, ale na těch strukturách nadvlády to se asi stejně nic k lepšímu nemění.

No, to by museli sundat uniformy, otevřít cely a změnit přístup trošku.

Jak myslíš, že by se tady ta budova dala využít? Když ji znáš zevnitř a my jen zvenčí.

Obsadit a využít pro společnej prospěch, ale rozhodně odmontovat mříže a takový.

Každá prohra je rozhodně velkým poučením. Je něco pozitivního, co ti uplynulý rok a čtvrt dal, něco co tě hřeje na srdci, vhání krev do žil nebo úsměv do tváře?

Rozhodně je to podpora, mezinárodní solidarita je prostě… nekonečná.

Dobře Martine. Díky moc za rozhovor, určitě se drž a tenhle prostor ještě využij jako vzkaz lidem venku nebo i vězňům, kteří si to popřípadě budou číst, ke kterým se to, doufejme, dostane.

Rozhodně díky za podporu. Zkrátka… vězení izoluje a já jako anarchista odmítám takový stav institucí a úřadů, které ničí lidské bytosti. Všem přeji mnoho síly a odvahy. Boj pokračuje, odpor žije.

Dík moc.

Čau, díky.

Rozhovor připravil kolektiv, který Martina podporuje.