Akce namířené proti anarchistickému hnutí po celém světě, jsou v poslední době stále častější. Není to ani tolik způsobeno jeho výrazným rozmachem, ale spíše snahou represivních složek státní moci demonstrovat svojí schopnost držet ‘bezpečnost státu’ pevně v rukou. Je to nepochybně i reakce na posilování islámského fundamentalismu a jeho nástrojů, ke kterým patří i terorismus.

Médii rozpoutaná hysterie děsí nejenom značnou část obyvatel, ale i mnoho článků establishmentu. Ti všichni volají po ochraně před imaginárním nebezpečím. A tak je zapotřebí konat. Některé země, kde má islám aspoň nějaké zázemí, nabízejí bezpečnostním složkám možnost ukojit lačnost po tvrdé akci přímo mezi muslimy.

Vykonstruovat skupinu náctiletých, pokud možno přistěhovalců, plánujících nějaký brutální masakr. Co na tom, že vše má potvrdit pouhé tvrzení agentů a několik kuchyňských nožů. Média ochotně přinesou ‘ověřenou’ zprávu o zmaření teroristického útoku hrdlořezů lačnících po křesťanské krvi.

Vystrašený občan je spokojen a policie a tajné služby ukážou, jak mají vše pevně v rukou. O co hůř se má ale podobná konstrukce provést v zemi, kde má islám naprosto marginální vliv a muslimové raději nepoužívají ani kuchyňské nože?

Je potom zřejmě zapotřebí najít nějaký zástupný cíl. Někoho, kdo se dá vykreslit v těch nejhroznějších barvách. Někoho, u koho veřejnost po dlouhodobém působení ‘systémové propagandy’ mnohdy neví, kdo je zač a o co mu vlastně jde.

No a takovým ‘snadným cílem’ je právě anarchistické hnutí. Vše přináší ještě bonus navíc. Aktivity anarchistického hnutí jsou dlouhodobě trnem v oku všem mechanismům stávajícího politicky-ekonomického systému, a cokoliv ho dokáže jakkoliv omezit, se hodí.

Bylo by asi naivní myslet si, že bezpečnostní složky reálně věří ve svojí schopnost anarchistické hnutí zcela zničit, nebo naprosto paralyzovat. To konečně není možné, už ze samé podstaty anarchismu jako ideologie. Autonomie-sebeorganizace-neformální sdružování, to jsou pro anarchismus přívlastky, které nedovolují žádnou plošnou perzekuci. Hledání konkrétních vazeb tam, kde nejsou, je jen zbytečná práce.

O tom se policie přesvědčila už před více než sto lety. Přesto si samozřejmě nechce nechat ujít žádnou příležitost, alespoň nějak anarchistické hnutí zasáhnout. Pokud k tomu přidáme společenskou poptávku po aktivitách údajně zvyšujících bezpečnost, vychází nám z toho jasný výsledek. Anarchisté a anarchistky prezentovaní veřejnosti jako banda hrdlořezů, pokud možno připravující nějaký krvelačný čin. Média, vděčný pomocník, vše náležitě vykreslí a vystrašená veřejnost s vděkem hledí na represivní složky.

Scénář, který se opakuje jako bezduchý televizní seriál, byl realizován v mnoha zemích. Většinou se stejným výsledkem. Dlouhé vyšetřování, sloužící jako záminka k získání alespoň nějakých informací o části hnutí a případně několik trestů pro jednotlivé anarchisty a anarchistky, mnohdy ve zcela vykonstruovaných obviněních. O tom, že se jednalo o velké divadlo, se samozřejmě veřejnost nesmí dozvědět. Potom by totiž postrádalo jakýkoliv hlubší smysl. Jak to bude v České republice, ukáže čas.