Sdílíme příběh rodiny anarchisty Martina Ignačáka, která byla na začátku června 2018 podrobena zvláštní kontrole na letišti.

Kdo by hledal jakýkoliv smysl v jednání fízlů, ten by se asi nedočkal. Moc dobře víme, kam jsou instituce státu schopni zajít, aby dosáhli své autority. To všechno se dělo a děje se teď v rámci tzv. operaci Fénix, která v žádném případě neskončila u vrchního soudu v Praze. Fízlům asi nestačí, že jsem byl obviněný ze dvou paragrafů – Teroristický útok ve stadiu přípravy a útok na úřední sobu ve stadiu přípravy.

Teď mám další obvinění – Založení, podpora a propagace hnutí směřující k potlačení práv a člověka dílem dokonaného a dílem nedokonaného.

Takže staří známí (fízlové Dreksler, Kořínek, Palfiová, nový příchozí Richter a kuklači), nebo jejich další kolegové s NCOZ nemají v sobě kouska cti.

Nicméně proč o tom píšu?

Vrátím se trošku do minulosti, kdy jsem trávil chvíle ve Vazební věznici Praha Pankrác. V květnu 2016 jsem byl Městským soudem puštěn na svobodu. Tehdy udělal státní žalobce Vladimír Pazourek s Robertem Šlachtou nejpodlejší a nejzbabělejší věc – napsal posudek na mou sestru P. Baďurovou, který „nepřímo“ zapříčinil, že jsem zůstal ve vazbě dalších pět měsíců.

Další ubohost fízlů se projevila, když po mém propuštění jsem strávil první noc v Olomouci u mé sestry. Tam pro změnu hlídali hlavní vchod k domu mé sestry fízlové v uniformě, celou noc.

Mohl bych napsat spousty obstrukcí s fízlama, ale tento článek se týká jinačí a ještě větší zbabělosti, kterou fízlové z letiště a možná zbabělci s NCOZ naplánovali.

Dne 9.6.2018 má rodina letěla na dovolenou mimo ČR. Asi v 11:00 mi volá sestra a říká mi se smíchem „Hádej co se mi stalo“, samozřejmě, že jsem nevěděl, tak spustila:
„Představ si, jdeme na kontrolu zavazadel, následné k výstupní kontrole včetně pasů, když mě chytne za paži paní z celní správy, a říká:

“Vy nikam nejdete, stoupněte si bokem, proběhne u Vás kontrola.”

Trošku jsem nechápala o co jde. Pak přistoupila další paní z celní správy a z dálky přihlížel ozbrojený podivín. Musela jsem si vyhrnout rukávy, ona dotyčná vytáhla papírek, začala jím jezdit po mých rukou, dlaních, mezi prsty, pak jsem si musela vyhrnout triko, přejížděla mi papírkem po pase kalhot. Když jsem ji zeptala co to má znamenat, suše odpověděla:

“U vás je nahlášena kontrola na manipulaci s výbušninami“.

Následně vložila papírek do přístroje, který vyhodnotil že jsem s žádnou výbušninou nepřišla do styku, a opět suše dodala:

“V pořádku, můžete pokračovat.“

Ty brďo, my jsme se jim začali všichni smát do ksichtu, protože to bylo už naprosto absurdní.“

S mou sestrou tam byla má matka, její přítel a dcera.

Byla to typická průda od lidí, jejichž jméno je zbabělost. Tihle uniformovaní a neuniformovaní nemají ani kousek cti a odvahy. Ba naopak, jsou posraní až za ušima a zbabělí.

Nakonec jí jenom přejeli detektorem kovu a samozřejmě nic nenašli.

Tihle bezpáteřní lidé když nemůžou vás dostat za mříže, nebo když vás nezlomí, budou útočit na vaše city – rodina, přátelé, soudruhy, soudružky. Budou útočit na to co milujete, co máte rádi. Budou vám to chtít vzít, budou se snažit všemožnými způsoby vás pokořit.

Já jim říkám nasrat na jejich autoritu.

Anarchista Martin Ignačák