Pokud člověk vzdoruje kapitalismu, pak k uvěznění není potřeba mnoho. Jak ukazuje můj případ, někdy stačí pouhá “výpověď” psa. Policie mne obvinila z několika trestných činů. Mimo jiné i ze tří útoků, ke kterým se přihlásila Síť revolučních buněk (SRB). Podívejme se, jak málo policii stačilo k obvinění.
Dne 24.5.2014 byly zapáleny dveře prodejny D.D.Technik. V komuniké SRB se psalo, že to byl vzkaz pro ty, co bohatnou z prodeje nástrojů šmírování, jako jsou kamerové systémy. Policie se zeptala služebního psa, kdo dveře zapálil. Pes jim řekl, že jsem to byl prý já, protože na místě činu ucítil můj pach.
Policii tento úspěch nestačil, tak požádala psa o rozmluvu i po dalším útoku SRB. Dne 1.7.2015 v Praze bylo zapáleno policejní auto. V komuniké SRB se psalo, že to byl pozdrav pro anarchistu Aleše Kočího, který byl uvězněn při operaci Fénix. Policejní pes se opět vyjádřil, že jsem prý útočil já, protože na místě činu ucítil můj pach. No a stejnou věc řekl pes i v případě policejního auta, které vyhořelo 4.7.2015 před nádražím Praha – Bubny. Tentokrát můj pach prý ucítil pouhých 25 metrů od místa činu.
Takže si to shrňme. Došlo ke třem neobjasněným útokům a policie má jen výpověď psa, který tvrdí, že jsem útočil já. Byl by to snad dobrý námět na vtipný komiks, kdyby to však nebyla krutá realita. Policie mě chce věznit na základě toho, co jim sdělil pes? Podobnou “psí výpověď” se pokusila použít i proti anarchistovi Igoru Ševcovovi. Pes se tehdy nechal slyšet, že Igor hodil zápalnou lahev na dům rodiny Stropnických. Prý cítil jeho pach na místě činu. Igor naštěstí u soudu prokázal, že byl na úplně jiném místě a nemohl to tedy udělat. Pochopitelně ani neměl motiv pro takový čin.
Igorův případ poukázal na skutečnost, že pokud pes dává nějaký signál zvuky či tělem, jakákoliv snaha tomu porozumět je vždy jen spekulativním odhadem. Lidé prostě neovládají psí řeč a mohou se mýlit ve výkladu toho, co jim pes “říká”. Proto psí vyhodnocení pachových stop nemůže sloužit jako usvědčující důkaz. Tento fakt hodlám použít u soudu na svou obhajobu. Podobně to je i u dalších skutků, ze kterých jsem obviněn. I u nich vyšetřovatelé za důkazy označují velmi sporné spekulace.
Je celkem velká šance, že budu u soudu zproštěn obvinění. Jenže než mi soud dá prostor se obhájit, jsem držen ve vazbě. Venku jsou mí blízcí, kteří důsledkem této situace trpí. Takové věci se dít nemusí, ale dějí se. Kdo z toho má prospěch?
Lukáš Borl, 5.11.2016