Z vězení nám poslal Martin Igničák náledující text o uzavření spisů a jeho pohledu na celý případ.

Informace, které prezentovala média, se nepotvrdily. Dezinformace a pomlouvačská kampaň je impozantní ukázkou „nezávislosti“ médiích. Vypouštění kusých informací, zcela bezdůvodné strašení veřejnosti – typická ukázka spolupráce represivních složek a „nezávislých“ médií – zdiskreditovat, hned na začátku odsoudit. Vykreslit nás nejčernějšíma barvama, bezohlednost k příbuzným a rodině – hraničí to s hyenismem a leností.

Na celý případ bylo uvaleno informační embargo, jak je tedy možné prosáknutí informací?

Přejdu k průběhu vyšetřování, popíšu ve zkratce policejní provokatéry. Případ se vyvíjel/vyvíjí dost absurdně a z určitého úhlu pohledu připomíná tragikomický příběh. Vyšetřování dospělo do stádia „odsoudit aspoň za něco“.

Tvrzení o údajném členství v uskupení Sítě revolučních buněk (dále jen SRB) je výplodem policejní představivosti. Odposlechy a jiné pátrací prostředky doposud nezjistily žádnou spojitost (pouze tvrzení agentů, kteří mi při domovní prohlídce zabavili anarchistické tiskoviny a brožury od SRB, které jsou volně dostupné na internetu). I tato verze se ke mně dostává prostřednictvím usnesení o rozhodnutí o vazbě. Ale i to samotní vyšetřovatelé dementovali u jiné akce týkající se SRB.
Na začátku jsem se snažil vyhýbat osobnímu kontaktu s provokujícími agenty, ale vytvořili tlak na dožadování mé přítomnosti. Jednoznačně nabízeli jakoukoliv pomoc, jen aby si vytvořili a vybudovali důvěru.

V prvních měsících vytvořili agenti provokatéři radikální postoj v aktivismu. O násilných myšlenkách takového charakteru jsem se dozvěděl pouze a jedině od dvou agentů, právě ti je proměnili v reální akce. Důvod byl jasný – vybudovat si důvěru.

„Lepení plakátů nic nezmění, je třeba udělat tvrdší akce“ – jedna z mnohých vět, které pronesl agent s krycím jménem Robert. Jednou z mnoha akcí provokujících agentů bylo vylepení plakátů na hlavní bránu vazební věznice Praha Ruzyně (vskutku zajímavé místo!). Druh akce spíše vzbuzoval pochybnosti o osobnostech dvou agentů.

Další akce měla již násilný směr. Video, které vytvořili, obsahovalo i text podobný komuniké, která vydával SRB. Mimo jiné je v textu zmíněný název policejního zásahu „Fénix“.

Vychloubačské akce a jejich přiznání z úst agentů ve mně vzbuzovaly pochybnosti a opatrnost při komunikaci s agenty.
Provokatéři se začali v mém okolí pohybovat koncem června, ke skutečnému setkání došlo v polovině července 2015, tedy v mém případě. Nehledě na fakt, že status agentů dostali až 1. 11. 2014, pořizovali nahrávky (potvrzují to samotní agenti při výslechu). V období 28. 6. 2014 až 1. 11. 2014 nechtějí vyšetřovatelé nahrávky předložit, městské státní zastupitelství s nimi prý nedisponuje.

Provokatéři právě v tomto mezidobí proměňovali svá slova v reálnou akci, za mé přítomnosti se ke všemu přiznávali a to minimálně ke dvěma akcím, které zde zmiňuji. Mezidobí bylo určeno na vybudování zmíněné důvěry AKCEMI podobající se SRB.

Vůbec je nezajímaly aktivity jako vaření lidem bez domova, pomoc a podpora druhým a jiné kampaně, které se rozhodně neoznačovaly násilnými potřebami.
S očekáváním jsem čekal na odtajnění odposlechů, byl jsem zcela přesvědčen, že nahrávky nebudou potvrzovat vykonstruovanou verzi. Advokát mi předal pouze přepisy (nemohu zde mít audionahrávky). Nevěřil jsem vlastním očím.

V přepisech se objevují dvě kouzelný slova „ŠPATNĚ ROZUMĚT“, na každé stránce jsem jich napočítal přibližně 15, dále jsou tu tři tečky (…), které se také dost často objevují. To znamená, že při poslechu nahrávky nejde rozumět, kdo co říkal, jde rozumět pouze šum. Je zde na místě uvést, ve kterých částech nejde rozumět – především v komunikaci dvou provokatérů, následná komunikace je zřetelná!?

Jednoznačně jde o záměrnou manipulaci odposlouchávajícího zařízení při samotném pořízení nahrávky, kdy si nejspíše agenti mačkali mikrofony, aby jejich slova a věty nešly slyšet, nebo o dost dobře zmanipulované nahrávky prostřednictvím vyšetřujících.

Nesprávné přepsání odposlechů vzbuzuje dojem zametání důkazů, usvědčujících dva provokatéry z nabádání k trestnému činu, přiznání provedení minimálně dvou akcí atd. Některé věty jsou připsány mne nebo druhým osobám.

Podle agentů dvě nebo tři nahrávky nebyly nahrány (podle mne je jich víc). Zde je také na místě uvést: „Proč se nenahrávaly všechny schůzky, když nás označují za nebezpečné teroristy“? Doposavaď nikdo nevysvětlil.

Nejenom z nahrávek plyne informace o křivých výpovědích agentů (křivá výpověď je trestná), záměrně zkreslují sled událostí, lžou, polopravdivě tvrdí skutečnosti. Rozpory jsou tak závažného charakteru. Ani vyšetřující nejsou schopni vysvětlit tyto rozpory.

Rozpory a křivé výpovědi jsme posílali na Generální inspekci bezpečnostních sborů (dále jen GIBS), tento aparát se má zabývat trestnou činností policistů, Také jsme je posílali městskému státnímu zastupitelství. GIBS pouze poslal vyjádření a městské státní zastupitelství tyto stížnosti zamítlo jako nedůvodné.

Závažnost těchto zjištění ve mně vzbuzuje hrůzu, nejenom pro ne, ale hlavně z pohledu společnosti je snad stav, kdy policie může lhát, kdykoliv si vykonstruovat případ, nasazovat policejní provokatéry, zamlžovat a zametat po sobě špinavé praktiky a přitom všem hloupě tvrdit, že je nějaká spravedlnost? Možná pro zkorumpovance a ty, co podporují policejní stát.

Jak tedy mnohá vyšetřování (nejen v tomto případě) mohou dospět ke spravedlnosti. Nepřiznání chyby a přehlížení tak závažných rozporů stojí lidské životy. Jen se ptám, kde je spravedlnost a lidský rozum, už v žádném případě nevěřím celému vyšetřování a vyšetřujícím (nikdy jsem nevěřil).

Není to hra, vážnost těchto zjištění je opravdová hrozba pro společenský vývoj. Potlačení práv a svobod, totalitní režim – jednou už zde bylo před 26 lety!

Dnes je policejní stát, kdy svoje praktiky schováš před veřejností.

Na závěr článku, jenž má okrajově přiblížit průběh celého vyšetřování s doplněním o dvou policejních provokatérech. Obsah tohodle článku není žádné tajemství, do podrobnějších detailů nezacházím, neboť jsem ještě nevypovídal a rozhodně nebudu, až před soudním projednáváním.

Krátce se vyjádřím k pocitům, jež směřují k těm, kterých se dotkla tato mašinérie. Věřte, že vstávám a usínám s myšlenkami na vás. Dokážu se vyrovnat se svojí situací, ale nedokážu se vypořádat s vaší. A pokud za tohle divadlo skončí někdo za mřížemi, tak nebudu sedět a nečinně přihlížet.

Váš kamarád a bratr Martin

P.S. Křik z demonstrace jsem slyšel, srdci i duši dodalo mnoho energie a sil. Rozhodně neumlčí! Rozhodně nezlomí! Jsem silný a pořád s vámi.