Martinova sestra byla na další návštěvě na Pankráci a popisuje negativní přístup, který se jí dostavá vždy, když chce pro Martina vyjednat věci, na které má ze zákona právo. Je to pocit bezmoci, který denně zažívá nespočet lidí, kteří a které si jako jedinci snaží vydupat svá práva u státních institucí. Více informací o Martinovi, jeho situaci a šikaně ve vězení a také jeho dopisy a básně, najdete v kategorii “Martin.I”.
Návštěva Marťase 24.11.2015
Dnes nás přišlo víc, i další 3 kamarádi a Marťa měl opravdu velkou radost. Návštěvy jsou opravdu hodně důležitým a silným pozitivním elementem. Přemýšlím co napsat,opakovat jak to tam má těžké, čím prochází, jídlo neveganské.
Ponechám to teď stranou, spíš se zamýšlím nad otázkou, zda někdo obratně nevyužívá svého postavení, šíření různých bludů formou politické propagace, někomu něco vsugerovat, donutit člověka myslet si, že potřebujeme různé státní instituce, že potřebujeme zaměstnance těchto institucí. Konkrétně třeba donutit obžalované žít s tím, že potřebují ke svému životu za zdmi vězení doslova „laskavost“ zaměstnanců vazební věznice a jejich řád, kterým se musí řídit. Já tím myslím případ mého bratra, ale jsem přesvědčena, že je to problém všeobecný a celorepublikový. Prosit o výměnu deky, kterou tam má po celou dobu = 7 měsíců, odpovědí je, cituji „že takové p… se tady zavádět nebudou“. Žádost o veganskou stravu, to je opravdu román, že i William Shakespeare by žasl. Tolik žádostí a následných odpovědí, kterýma se snaží vyvrátit nárok, který je daný Ústavním soudem, myslím si, že to musí být únavné i pro vedení Vazební věznice. Únavné to je, pro všechny, ale především problematické hlavně pro Marťu. Nedostává to, na co má nárok, strádá, a proto mi budeme neúnavní a neodbytní. Naštěstí se snaží aspoň v rámci možností zajišťovat některé dobré duše v bufetu sójové výrobky, tofu, sójový granulát. Druhou stranou mimce je ale to, že 90% stravy Marti je studené. Když po dlouhé době měli žampiónovou polévku, které opravdu vypadala a šla cítit po žampiónech, s chutí si ji dal. Reakcí jeho těla na teplou polévku byly silné bolesti břicha. Nevím, jak dlouho se dá takto přežívat. Ale Mařta to nevzdává. Řekla bych, že toto je další krok k tomu, donutit člověka myslet si, že je potřebuje. Byla mu zabavená některá literatura, důvodem byl nevhodný obsah. Zatím nevíme, o co se konkrétně jednalo, ale jedna z těch věcí, byl časopis Existence. Ten mu byl vrácena po 14 dnech. Knihu ale ne, už 6 týdnů ji „zkoumají“ . Uzavřu to tím, že není nic nového, podmínky stejné, cela bez elektriky, kovová postel s vězeňskou dekou, pohled z okna, kterým táhne dovnitř studený vzduch, toaleta i umyvadlo na cele, zadělané pouze závěsem, při změně tlaku se šíří po celé místností zápach z kanalizace. Strava – bída. Občasná šikana a dokazování si autority. To vše přesně 221 dní.
Závěrem bych chtěla všem z celého srdce poděkovat za podporu a pomoc kterou dostáváme. Díky vám máme větší možnosti, můj bratr dostává více prostředků na nákupy, máme oporu a to nám dává sílu. Děkuji i za mého bratra, moc si toho vážíme!