Díky přátelům se ke mně za vězeňské zdi dostal podnět ke generální inspekci bezpečnostních sborů a městskému státnímu zastupitelství v Praze požadující nezávislé prošetření role policejních provokatérů a vlastně celé policejní akce Fénix. Podnět podepsalo několik známějších osob veřejného života z řad umělců, publicistů, signatářů Charty 77 a mnoha dalších oblastí.

Je to samozřejmě naprosto legitimní krok. A možná to může i trošičku pomoci větší a objektivnější publicitě o této kauze. Čekat něco víc nebo dokonce spoléhat na opravdu nezávislé přešetření bych považoval za bláhové. Dovolávání se demokratického právního státu může působit jen na ty, co neznají šikanu a represi od bezpečnostních složek. Kteří nezažili smích policistů do tváří zbitých a protiprávně zadržených zakončený tou ironickou větou: “Nelíbí se vám něco? Tak si stěžujte.” Osobně si několika lidí, co připojili svůj podpis, hluboce vážím. Částečně jim i trochu závidím jejich víru v “demokratický právní stát”, i když jako anarchista tento samotný výraz považuji za nesmyslný.

Policejní slogan “pomáhat a chránit” celkem jasně ukazuje, o co tu běží. “Pomáhat”, ale komu? Nebo spíše čemu? A “chránit” koho? Před kým? Dokud si neodpovíme na tyto otázky, nemá cenu se něčeho dovolávat. Všechny bezpečnostní složky se chovají jako ostatní nástroje establishmentu. Smyslem jejich existence je udržet současný status quo. Z toho se odvíjí i všechno další. Je samozřejmě možné, a tu a tam se to stává, že v určitých lidech zvítězí jejich lidskost, případně jejich zidealizované představy o celém systému. Je to ale v celkovém soukolí opravdu jen zrnkem písku. Pokud je ve vhodnou chvilku na vhodném místě, může to přinést jistý dílčí úspěch. Má jistě svoji cenu v dlouhodobém horizontu, čekat ovšem nějakou zásadnější změnu v reálném čase, vede pouze k deziluzi a zklamání. Ozubená kola se sice trochu přibrzdí, ale jejich síla je v současnosti tak velká, že osamocené zrnko dříve či později rozdrtí na prach.

Bohužel vše může v určité rovině působit až ironicky. Paradoxně se mezi signatáři objevilo i několik jmen lidí spolupodílejících se aktivně na současném stavu věci. Do jaké míry vědomě či vedeni třeba i dobrými úmysly, je otázkou jen pro ně samotné. Třeba nakonec bude největším přínosem celého podnětu alespoň otevření očí několika lidí, slepě důvěřujících současnému politicko-ekonomickému systému. Kéž by alespoň to. Zůstaňme ovšem realisty. Stačí se rozhlédnout kolem sebe. Nejedná se o žádné specifikum České republiky. Například v současnosti Evropa prožívá “velkou sportovní událost”. První evropské hry v Ázerbájdžánu Baku 2015. Obránci lidských práv celého světa vyzvali k bojkotu této akce. Téměř nikdo nezareagoval. Země pověstná pošlapáváním lidských práv bude díky korporativním mediím vylepšovat svoji image na celém světě. A naprostá většina majoritní společnosti si bude tuto zemi dlouhou dobu spojovat právě s touto sportovní událostí. Umlčování kritiků režimu, nelidské zacházení s vězni a politická perzekuce se nebude hodit do tohoto obrázku. Podobných příkladů je nespočet. Konfrontace s realitou je mnohdy velmi bolestná. Je ovšem nezbytná pro smysluplné rozhodnutí, kam vykročit dál. Anarchisté a anarchistky to už dávno vědí.