Přišla další báseň od Petra.

Král je nahý

Slyším vaše hlasy přes vězeňskou zeď,
cítím tlukot vašich srdcí, bratři a sestry.
Společně, bok po boku, v cestě za lepší svět.
Maličká jiskra co může ukázat cestu ze tmy.

Ten, kdo se snaží zastrašit, sám měl by se bát
ne msty, ta je přeci jen slabochům vlastní,
že příjde den, kdy lidé přestanou si nechat život brát
a postaví nový svět bez plotů a bez zdí.

Král zůstane na svém trůnu ze zlata sám,
ať vládne si mrtvému království, co zaroste pýrem.
Mříže rzí se rozdrolí – a co pak bude dál?
Jen další z kroků za naším společným cílem.

Kdo nechce chápat, že při našem boji neteče krev,
a z bílých holubic chce vytvořit krvelačné dravce,
snaží se přehlušit nejen nás, ale i vlastní tep.
Pro lesk vlastních svých výložek v sobě člověka zapře.

Většinou dobře ví, jen bojí se to říct:
‘Král je nahý – tak k čemu je král?’
Zapřít hlas svého srdce je vždy jen otázka dočasná,
dříve či později, bude i on po našem boku stát.

Slyším vaše hlasy přes vězeňskou zeď,
obloha už se pomalu šeří,
společně, bok po boku, snažíme se budovat lepší svět.
Síly nás zastavit vskutku není.

Petr S.