Kauza Fénix nepřinesla jen mnoho nepříjemností. Také nás dost naučila. V tomto článku je shrnutí některých pozitivních poznatků získaných ze spisu trestního řízení. V těch totiž policie píše nejen o tom, co o kom ví nebo tvrdí. Odkrývá zde i vlastní nedostatky a naše pozitivní schopnosti.

V první řadě je třeba uvést, že studiem vyšetřovacích spisů, docházíme k zjištění, že policie disponuje převážně jen obecně známými poznatky o vztazích mezi aktivními osobami v anarchistickém prostředí a jejich aktivitách. Tedy hlavně těmi, které nejsou žádným tajemstvím a nejsou příliš využitelné pro trestní stíhání. Citlivé informace se policii většinou nedaří získat. To poukazuje na její pátrací neschopnost a poměrně velkou schopnost anarchistického prostředí bezpečně nakládat s citlivými informacemi. I tady jsou ale jisté mezery, jak se ukázalo během infiltrace a provokací policejních agentů u Fénixu I. Je tedy stále potřeba máknout na zlepšení, nepřeceňovat se a nepodceňovat soupeře.

Předstírání

Z některých úředních záznamů vyplývá, že policii je možné přelstít předstíráním. Pokud víme, že naše prostředí je monitorované a odposlouchávané, není těžké využít této skutečnosti v náš prospěch. Třeba tak, že policii předhodíme nepravdivé informace, které mají vypadat realisticky. To umožní odvrátit policejní pozornost od jistých osob, míst či aktivit. Jedním příkladem je neschopnost policie získat informace o pohybu Lukáše Borla během jeho života v undergroundu. Z jistých částí spisu vyplývá, že pátrání bylo znesnadňováno falešnými stopami a nepravdami, kterým policie naivně uvěřila. Během kauzy Fénix se podařilo tímto způsobem opakovaně policejní orgány přelstít. Nutno však dodat, že ne vždy to fungovalo a také, že policie používala podobné metody proti nám. Pro budoucí činnost navíc musíme mít na paměti, že je nutné pokaždé dobře zvážit jaké předstírání může být nápomocné nám a jaké policii. Ve Fénixu I. se ukázalo, že některé osoby tuto část podcenili a dopustili se tak velkých chyb.

Neúčinné odposlechy míst

Ve spisech se také můžeme dočíst, že policie používala odposlechů na veřejných akcích. Třeba v Café na půl cesty v Praze, na Fluff festu v Rokycanech nebo na koncertě v brněnském parku. Ani v jednom případě, ale v úředních záznamech neuvádí významné skutečnosti z odposlechů, které by mohla využít k trestnímu stíhání. Nevyplývá z toho, že se v těchto místech nepohybují lidé, kteří se podílejí na tom, co policie považuje za extremistickou trestnou činnost. Dokládá to, že pokud se tam pohybují, jednají opatrně a zodpovědně. Nasazení odposlechů na zmíněných veřejných místech se tedy do jisté míry ukázalo pro policii neúčinné.

Neúčinné odposlechy telefonů

U nemála lidí byly uplatněny odposlechy telefonů. Opakovaně byly povolovány a prodlužovány. Z úředního záznamu policie lze vyčíst, že vyhodnocováním povolených odposlechů nebyl zjištěn žádný důkaz. Policie si skrze odposlechy jen potvrdila nikým neskrývané skutečnosti o tom, kdo je s kým v kontaktu, jaké legální aktivity podporuje nebo jaký vede osobní život. Je sice nepříjemné zjistit, že policie díky odposlechům ví, kdo s kým udržuje sexuální styk, jaké poslouchá kapely a komu zasílá básně. Je ale fajn vědět, že nabouráním se do tefefonní komunikace během Fénixu, policie nezískala žádný zásadní podklad pro trestní řízení. Lze zde vyvodit podobný pozitivní závěr jako u neúčinných odposlechů veřejných akcí. Ověřili jsme si vlastní schopnost bezpečně komunikovat a potvrdili další neschopnost represivních orgánů.

Nespolehlivé a spolehlivé e-maily

Vyšetřovací metody nám pomohli ujasnit si jací poskytovatelé e-mailových služeb jsou vhodnými partnery pro spolupráci a kteří ne, protože spolupracují s policií. Z úředních záznamů je patrné, že policii stačilo předložit soudu spekulativní podezření ze spáchání trestného činu, aby bylo vydáno povolení k získání obsahu e-mailové schránky na serveru seznam.cz. Tím se potvrdilo, že pro nás není dobré využívat jejich služby.

Na druhé straně byla potvrzena spolehlivost platformy riseup.net. Policie vyšetřuje několik případů při kterých byly použity e-maily založené na riseup.net. Jedná se o desítky schránek. Ani v jediném případě se jí nepodařilo odhalit identitu uživatelů, ani získat přístup k jejich obsahu.

V úředním záznamu policie uvádí:

„Provozovatel riseup.net poskytuje e-mailové služby, chat služby a službu sdílení dat a uložiště dat. Smyslem poskytovaných služeb na tomto serveru je jejich anonymyzování, neboli naprostá nezjištitelnost osob, které za jednotlivími komunikačními prostředky stojí. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti lze uvést, že komunikace probíhající přes systém “riseup.net” je pro orgány činné v trestním řízení zcela nedostupná. Žádné informace od uvedeného provozovatele nelze získat cestou mezinárodní policejní spolupráce ani cestou právní pomoci za užití ustanovení trestního řádu. Získání jakýchkoli informací vylučuje již sám účel, za jakým byl předmětný komunikační prostředek vytvořen.“

Nespolehliví a spolehliví poskytovatelé webových sužeb

Podobná situace jako u e-mailů se týká webů. Například komerční subjekt, který poskytoval webdoménu aka.anarchokomunismus.org vydal policii bez odporu citlivé údaje související s obsahem a správou webu. Na druhé straně policie v úředním záznamu uznala, že nedokáže získat údaje o správě a obsahu stránek na serveru noblogs.org. Důvody jsou podobné jako u platformy riseup.net. Účel a způsob jak je platforma noblogs.org spravována, vylučuje možnost aby policie dostala citlivé informace. Ve spisu tedy vyšetřovatelé uznávají, že nedokáží potvrdit, kdo spravuje weby jailbreaking.noblogs.org nebo revolucnibunky.noblogs.org a další podobné projekty. U stránek, kde podezřívá konkrétní osoby, rozhodně nevychází z informací od poskytovatele služeb. Spekuluje na zcela jiných základech. A jak každý ví, spekulace není důkaz.

Kybernetické nosiče

Policii se nepodařilo dostat ani do zašifrovaných disků zabavených při domovních prohlídkách. Zatímco do disků s zaheslovaným účtem, avšak bez kryptování, se policie dostala, ty zašifrované jí zůstaly nepřístupné. To lze snadno dovodit ze znaleckých posudků, které jsou součástí vyšetřovacího spisu. V nich je podrobně líčen obsah nekryptovaných kybernetických nosičů. U těch kryptovaných je konstatováno, že obsah nemohl být analyzován, protože se ho nepodařilo zpřístupnit. Jeden z obviněných navíc potvrdil, že jeho heslo kryptovaného disku nebylo příliš silné, prěsto ho policejní znalci neprolomili. Neznamená to, že bychom měli bezmezně důvěřovat kryptovacím aplikacím. Jen to, že výrazně zvyšují šanci nepřístupnosti citlivých dat pro policii.

Sledovačky a kontrastrategie

Z praxe víme, že policie vynaložila značné úsilí při sledování osob v terénu. Některé byly sledované 24 hodin denně po dobu několika týdnů. Že nejde o žádné paranoidní blouznení opět potvrzují úřední záznamy policie. V nich se uvádí časy, kdy k tomu docházelo a co bylo zjištěno. Naštěstí vyhodnocení nepřicházejí s ničím zásadním. Zajímavostí ale je údaj o tom, že Lukáš Borl ve sledovaném období prováděl “násilnou kontrolu” osob podezřelých z toho, že ho sledují. Tak to nazývá policie. My tomu ale rozumějme tak, že odhaloval policisty v civilu, kteří ho sledují a fotografoval je tak aby o tom věděli. Ukázalo se to jako velmi účinná strategie proti sledování. Když se policisté ze sledovatelů stali sledovanými, velmi je to znepokojovalo a přimělo aby s tím na nějakou dobu přestali. Lukáš se svěřil, že právě takto pozastavené sledování mu umožnilo se v létě 2015 nepozorovaně na rok vytratit z dohledu státní moci. Ukázalo se, že je možné policii nemile překvapit a zbraň našich soupeřů obrátit proti nim. To nám dodalo dávku sebevědomí a jim vědomí, že nejsou nedotknutelní.

Shrnutí

Policie se snaží kontrolovat veškerý sociální prostor a život. Snaží se nám vnutit ideu, že toho je schopna. Jak jsme tu ale popsali, během vyšetřování kauzy Fénix nám prokázala opak. Jsou místa kde nic nevidí a nic neslyší. Známe opatření, která jim komplikují snahu kontrolovat, monitorovat, zaznamenávat a stíhat. Umíme taková opatření aplikovat. Umíme se bránit a vzdorovat. To je pozitivní zjištění, které nám strůjci kauzy Fénix zprostředkovali. Děkovat jim ale nehodláme.

pozn. Text poprvé vyšel v publikaci Popel z Fénixe