Rozdíl na těchto dvou screenshotech se může zdát zanedbatelný. Pro vegana zavřeného na Pankráci, je však zcela zásadní.

Drazí přátelé,

předem bych chtěl poděkovat za neutuchající podporu, dodává mi mnoho sil a odvahy pokračovat ve vzdoru.

Sedm měsíců strávených ve špinavé a smradlavé cele, těžké dny odloučení, nevidět vaše tváře a úsměvy, neslyšet vaše slova, váš smích… Moc mi chybí vaše přítomnost.

Vědomí, že nezůstávám sám, mě velice povzbuzuje k překonání těchto těžkých časů. Vzdálenost nerozhoduje, ploty, zdi ani mříže nejsou zábranou pro solidaritu. I když nasazováním pout, zavíráním za katr při návštěvě obhájce, neumožnění přístupu k veganské stravě, odmítnutím žádosti chodit na fotbal s odůvodněním omezení pohybu a se slovy „podívejte se, co jste udělal“ – tím vším mi chtějí vzít důstojnost, ale pro ni žádná pouta ani žádné cely neexistují.

Myšlenky, jež jsou společné, svobodný duch a v srdci touha po svobodě všech živých bytostí jsou silné.

Do dnešního dne je strava zcela nevýživná. V žádostech o změnu jídla jsem vždy uváděl jako prvořadou stravu veganskou. Popisoval jsem už v minulém dopisu, jakou stravu tu dostávám. Upozorňoval jsem na chybné pojmenování – veganská strava je však stále označována za „dietu“. Informoval jsem také ve svých žádostech, že veganskou stravu nežádám ze zdravotních důvodů, nýbrž z etických, kvůli svému přesvědčení.

Přičemž je jasně prokazatelné, že věznice Praha-Pankrác na svých webových stránkách informovala o možnosti dostávat veganskou stravu. Po celou dobu mi do očí lhali. Po ustavičném apelování na tuto skutečnost raději informaci z webu stáhli, než aby člověku umožnili přístup k veganskému jídlu, na který má po právní stránce i po rozhodnutí Ústavního soudu nárok (ne už v mém případě).

Na základě zcela zbytečné zdravotní prohlídky a za přehlížení opodstatněných důvodů mi nebyla protiústavním rozhodnutím veganská strava umožněna. Celé zdravotní vyšetření bylo pouhým zjištěním mého zdravotního stavu, po prohlídce doktor nezjistil důvod, proč bych měl dostávat veganskou „dietu“. Vyprovodil mě se slovy „klidně to nejezte, nám je to jedno; tady nejste v hotelu, veganská strava zde neexistuje“ (tou dobou byla informace o možnosti veganského stravování ještě dostupná na stránkách věznice). Podobná slova jsem slyšel i po vyšetření vnitřních orgánů.

Rozhodl jsem se, že nebudu odebírat ústavní stravu vazební věznice Praha-Pankrác, budu dobírat jídlo bez živočišných složek, které mi může být posláno jen zřídka, snad jednou týdně. Nadále si budu chystat studené veganské jídlo na cele a budu podávat další žádosti o veganskou stravu.

Jsem odhodlaný pokračovat ve snahách o umožnění veganské stravy, na kterou mám nárok jak z etického, tak právního hlediska. Už několikrát jsem se snažil domluvit i neoficiální cestou, ale marně. I když je velice těžké soustředit se na obvinění, kterým čelím, a k tomu vytrvale apelovat na přiznání veganské stravy. Ústavní strava je nevýživná, a to nejen pro mě jako vegana.

Neuvěřitelnou sílu mi dodávají podpůrné a solidární akce, velice rád bych napsal, co pro mě znamenají, ale nenacházím slov. Drazí přátelé, vaše dopisy a vaše slova pro mě mají obrovský význam.

Vyřiďte pozdravy všem, vzdálenost nerozhoduje, spojují nás společné sny, jež nechceme snít, ale žít!

S bratrským objetím plným síly a odvahy

V solidaritě

Martin