Emailem nám přišel report ze čtvrteční akce. Jsme rádi, za každou iniciativu a report, rádi bez úprav vydáváme zde na Antifénix. Chtěli bychom jenom dodat, že chápeme autorovo, nebo autorčino skeptické vidění nikam nevedoucích protestů, ale přijde nám stále důležité se u vězení jednou za čas sejít a dát o sobě vědět. Vězňům to zvedne náladu, jak nejednou Petr a Martin psali ve svých dopisech. A také každá akce má sociální rozměr, který v době izolace antisociálními sítěmi a telefony s internetem, je pro nás nezanedbatelný rozměr.

Přišli jsme, protože neděláme tyjátr z Vánoc a zároveň chápem, že ti za zdí v tomhle období musí být ještě trochu opuštěnější a izolovanější než v jiných časech během roku. Přišli jsme hlavně kvůli kámošovi Marťasovi, kterej je ve vazbě, ale chtěli jsme tam být i pro ostatní vězně, protože nevěříme v právo a spravedlnost společnosti, která vyrábí kriminál a kriminálníky.

Bylo nás asi patnáct, měli jsme prskavky, megafon, kterej jsme myslim ani nepoužili a kosmonautský porychtung na muziku. Jo a teplý čaj! Ten bodnul, protože v tyto teplé zimní dny, byl samozřejmě zrovna ten štědrovečerní docela „mrazivý“. Může to snad být proto, že se za to lidé modlí? Těžko říct. Každopádně jsme věděli, že úderem desáté to budeme muset zabalit, protože nás přichystaní více či méně skrytí a vyzbrojení cajti stejně vyženou. Viděli jsme je všechny dřív než sebe navzájem. Měli i auto plný obrazovek, kde jim kromě snímání našich ksichtů z blízka běžela i telka, asi nějakej vánoční režim nebo co…

Myslim, že ani nikdo neměl na řádění extra náladu, proto jsme se taky přesunuli z rohu kde zatáčí tramvaj do cílové rovinky, na který údajně Marťa vidí, před bránu autoservisu odkud je vidět víc zblízka na větší část věznice (snad to nejsou jen kanceláře fízlů) po tom, co nás paní v okně baráku okřikla, že jako nemáme dělat bordel. Před servisem jsme pustili na přání Marťasovo sestry Bratříčku, zavírej vrátka od Kryla a nahraný projev z našeho soundsystému.

Pak jsme ještě pařili jiný pecky, prokládaný občasným pískáním, tleskáním a hlukem ve smyslu, že naší zbraní je solidarita. No a v deset jsme počkali, až si uniformovaní fízli vylezou z auta, nasadí čapky a přijdou nás osobně (cca 5 kroků) požádat, abychom nedělali problémy a vypnuli to. I sebe. To jsme poslušně udělali a odtáhli přes most blíž do centra města.

Další pokus o ujištění, že něco děláme, že to tu ještě není tak špatný, když můžeme aspoň protestovat.