CESTA

Ticho, tma,
v dáli křik,
v dáli smích,
v dáli pláč.

 

Mlha hustá, ranní
rosa, chlad, paprsek
zahřeje, neviditelný strom,
příkop těl, jeden krok,
svit nenacházíš.

 

Blesk zčistajasna
chytne tě za ruku,
však ruka lidská to
jest. Společně trny
procházíte, jeden druhého
hledáte před zmizením.

 

Pocit bezpečí, křik, pláč
a příkopy, dotykem vše
utichlo a zmizelo, jen
zpěv ptáků za trním
slyšíte.

 

DEN 28.4.-29.4.
Ranní kafe lahodně chutná
s nádechem Mexika, Chiapasu.
Venku déšť, vítr. Dveře
otvírají hosti nezvaní.
Pouta nasazená během chvíle.

 

Den odloučení, však vinu
mají frčkama povýšení.
Srdce poslané vzduchem,
poslední pohled, štěkot
a vrtění na rozloučenou.

 

Noc, den, nevím, světlo, svítá.
Nechci jíst, cesta, jedna
výhrůžka střelnou
zbraní, blbečku.

 

Lži, polopravdy napsané,
pravda a upřímnost pošlapaná
chtíčem po povýšení.

Martin I.