Čtyři měsíce od operace Fénix přinesly daleko víc otázek ohledně postupů policie než odpovědí na hrozbu terorismu v Česku.
Když se 28. dubna rozjela policejní akce Fénix, vypadalo to, že Českou republiku čeká kauza, na jakou tu nejsme zvyklí. Média informovala o zásahu proti „extremistům“ a netrvalo dlouho a tuto výhružně znějící nálepku doplnila o označení ještě hrozivější, totiž „terorismus“. Po celé republice bylo zadrženo jedenáct lidí, došlo k zabavení serverů aktivistických skupin, v mosteckém komunitním centru ATENEO byly zabaveny počítače, mobilní telefony a tiskoviny. V Brně byl dokonce objeven „nástražný výbušný systém“. Tři ze zadržených byli obviněni z přípravy teroristického útoku, další dva z nenahlášení trestného činu, jeden z nedovoleného ozbrojování. Za vším měla podle informací, které policie poskytla médiím, stát Síť revolučních buněk, skupina, která vydala několik komuniké, v nichž se přihlásila ke žhářským útokům na policejní auta a mýtnou bránu. Nicméně už pár dní po akci byli všichni zadržení, až na trojici obviněných z terorismu, propuštěni. To byla první jasně patrná trhlina v historce o boji s teroristickou sítí v Česku. Nebezpeční teroristé totiž většinou nebývají po výslechu propuštěni domů.
Exkluzivní embargo
Hlavním zdrojem informací byl pro veřejnost od počátku případu server Lidovky.cz, pyšnící se exkluzivitou svých informací. Ovšem informací poněkud zmatených. Když server 1. května informoval o připravovaném útoku na vlak, uvedl mimo jiné, že „akce radikálů se měla podle vyšetřovatelů odehrát v říjnu až listopadu roku 2014 na hlavním tranzitním železničním uzlu z Prahy do Plzně“. Proč k zadržení údajných plánovačů útoku došlo s víc než půlročním zpožděním, je jednou z mnoha nejasností, které jsou asi nejcharakterističtějším znakem celé akce Fénix.
Celé by to působilo spíš legračně, nebýt faktu, že bez ohledu na výsledek vyšetřování i pouhé nařčení z terorismu může mnoha lidem zničit život.
Byly to také Lidovky.cz, jež na základě „dokumentů, které máme exkluzivně k dispozici“ označily zadržené za „radikální anarchisty z uskupení jménem Síť revolučních buněk“. Jenže právě tenhle příběh se začal brzy rozpadat. Postupně vycházelo najevo, že s tajuplnou Sítí revolučních buněk nemá žádný ze zadržených nejspíš nic společného, a předpokládaný monstrproces se sjednoceným podzemím, se rozpadl na několik samostatných obvinění.
Kombinace informačního embarga a mediální exkluzivity Lidovek.cz mohla být pro policii vcelku dobrou strategií. Výměnný obchod ve stylu „budeme dávat informace jen vám a vy na oplátku budete vyprávět naši verzi“ se ale s postupem případu stal poněkud dvousečným. Právě na základě uveřejněných exkluzivních informací z policejních spisů je totiž čím dál víc zřejmé, že v okamžiku, kdy došlo k celorepublikovému zatýkání, bombasticky označenému za zátah na „první české teroristy“, celé vyšetřování bylo jen řadou chatrně pospojovaných dedukcí.
Policejní buňky
Další posun v případu nastal, když vyšlo najevo, že u plánování údajného útoku na vlak byl přinejmenším jeden policejní agent. Agenti byli nakonec podle všeho přinejmenším dva, v utajení působili dlouhé měsíce a mimo jiné se vypravili i do Vídně blokovat ples rakouských fašistů. Jestliže obvinění z terorismu čelí v této chvíli dva lidé, pak polovina „teroristické skupiny“ sestávala z policistů, což s nepříjemnou doslovností připomíná Chestertonova Anarchistu Čtvrtka. A celý případ se sype dál. Údajný „nástražný výbušný systém“ nalezený v Brně se podle posledních informací zredukoval pouze na „bombové komponenty, které by mohly vytvořit takovéhle hromadně účinné nástražné zařízení.“ Aleš K., v jehož bytě byly komponenty nalezeny, byl na začátku srpna propuštěn z vazby. Petr S. a Martin I., „teroristé“, kteří údajně plánovali útok na vlak, jsou sice dál vyšetřováni ve vazbě, jejich spojení s útoky, k nimž se přihlásila Síť revolučních buněk, ale už vyloučili i sami kriminalisté.
To je dost možná klíčová informace celého vývoje od počátku rozporuplné kauzy. Dle dostupných informací, byla totiž motivací rozsáhlého sledování, odposlechů i infiltrace dvojice agentů, právě snaha proniknout do Sítě revolučních buněk. Navzdory tomu, že v dubnu policie tvrdila, že příslušnost k této neuchopitelné organizaci všechny zadržené spojuje, nic takového se jí podle všeho prokázat nepodařilo. A to je na celém případu patrně nejproblematičtější. V tomto světle může aktivita tajných policistů působit jako snaha radikalizovat ty, mezi něž se jim podařilo proniknout, a díky tomu navázat kontakty s těmi, kteří byli jejich původním cílem. Následný dubnový zákrok se pak jeví jako trochu zoufalá snaha o „hromadný výlov“, při němž to snad nějak dopadne a někdo se přizná ke všemu.
Až moc vážná legrace
Předimenzovaný policejní zákrok při vyklízení squatu Cibulka na začátku května a zatčení Igora Š., obviněného z útoku zápalnými lahvemi na dům ministra obrany Martina Stropnického, působí v tomto kontextu jako „doprovodný program“, jehož cílem je obtížně rozlišitelná směs snah o zastrašení a paralyzaci levicové scény a zachování tváře těch složek policie, které vyrukovaly do veřejného prostoru se strašákem „terorismu“. Rekonstrukce předpokládaného útoku na vlak, při níž si policie vypůjčila soupravu a pokoušela se experimentálně ověřit, jaké škody by použití zápalných láhví mohlo způsobit, má pak nádech groteskního vyhazování peněz do vzduchu na ověření hypotézy, jestli dřevo hoří.
Celé by to působilo spíš legračně, nebýt faktu, že bez ohledu na výsledek vyšetřování i pouhé nařčení z terorismu může mnoha lidem zničit život. Od dubna byly v souvislosti s kauzou vyslýchány desítky lidí. Výhružky, že se mohou lehce stát ze svědků obviněnými, pokud nebudou vypovídat, nejsou o nic příjemnější než konfrontace se skutečností, že policie podrobně sleduje jejich životy. Pokud se navzdory této intenzivní snaze celá bublina bájného Fénixe, rozkrývajícího celorepublikovou teroristickou síť, smrskla na několik závažných, ale nesouvisejících obvinění a na otázku, jestli za celým „českým terorismem“ nestála dvojice policejních provokatérů, je něco velmi v nepořádku.
Autor je publicista.